Bláznivě se zasměji a chytím do ruky nůž. „Vždyť život je stejně jen cesta... Někdy musím dojít k jejímu konci."
Život se pro ní stal přítěží. Držela tisíce nitek, které jí řezaly do dlaní. Musela je začít postupně pouštět. Začínala zlehka, jen pár rudými pramínky. Poté vzala nůžky a přerušila téměř veškerá pouta, která jí ještě udržovala při životě. Poslední z provázků svírala mezi prsty, odhodlaná ho zahodit. Jaký to má smysl, když jste připoutaní?
ČTEŠ
Lena
Short Story„Leno?" uslyším šepot. „Proč ses stala tak chladnou? Chladnou ke mně? Chladnou ke světu?" Změnila se. A s ní se změnila i její cesta. Srdce jí plálo, i když jí polévali vodou. V tom tkvěla její jedinečnost. Jenže co když se srdce obrátilo v prach?
