„Tvoje srdce pláče." špitne a letmo zavadí o hřbet mé dlaně.
„Vidíš snad slzy?" opáčím a na tváři vyčaruji úsměv.
„Ne, ale vím, jak dobře je dovedeš skrývat..."
Znal jí příliš dobře. Být s ní znamenalo mluvit s větrem. Kdykoliv o ní jen letmo zavadil, musel se ujistit, že je stále tam. Zdála se křehká, jako ocel neutužená bojem. Jenže Lena vyhrála více válek, než se mohlo zdát. Pravda, první pohled klame, jenže on jí pozoroval již tak dlouho a přesto nikdy nenašel místo, kde skrývala veškerou svou sílu.
ČTEŠ
Lena
Short Story„Leno?" uslyším šepot. „Proč ses stala tak chladnou? Chladnou ke mně? Chladnou ke světu?" Změnila se. A s ní se změnila i její cesta. Srdce jí plálo, i když jí polévali vodou. V tom tkvěla její jedinečnost. Jenže co když se srdce obrátilo v prach?
