„Nedívej se tak." stáhnu si rukávy dolů a zakryji tak ty jizvy.
„Musí tě to hrozně bolet, Leno..." svraští obočí.
„Bolest není kvůli řezaní. To řezání je kvůli bolesti."
Každá jizva byla dalším krokem na pěšině klikatící se mezi stromy. Někdy vedla do kopce, jindy z kopce, upletená z kamenů a kořenů. Musela jednou za čas zakopnout a pořádně si rozedřít kolena i duši, aby věděla, že dělá pokroky. Jenže jednou ten pád byl osudný.
ČTEŠ
Lena
Short Story„Leno?" uslyším šepot. „Proč ses stala tak chladnou? Chladnou ke mně? Chladnou ke světu?" Změnila se. A s ní se změnila i její cesta. Srdce jí plálo, i když jí polévali vodou. V tom tkvěla její jedinečnost. Jenže co když se srdce obrátilo v prach?
