Brady: Kdo z vás zabil Masona?
Damon: Ou... to budu já.
Elizabeth Forbes: Jsi v pořádku, zlatíčko? Nechceš si promluvit? Jde o nějakého kluka?
Caroline Forbes: Mami, až si budu chtít pokecat o klucích zavolám tátovi. Ten aspoň s jedním chodí.
Elena: Ahoj, jak se máš?
Damon: Výborně, jako na obláčku díky za optání.
Elena: Damone.
Damon: Eleno.
Elena: Chci si o tom promluvit, už se známe dost dobře, zajímá mě, jak se máš.
Damon: Líbal jsem tě a ty zase mě, ale byl to jen velkej omyl, jak se asi mám?
Elena: Ranilo tě to.
Damon: Ne, já se ranit nenechám.
Elena: Ne, ty si to jenom nepřipouštíš, pohřbíš to v sobě a pak uděláš nějakou pitomost.
Damon: Ty máš strach že mě Katherine dostane zase na temnou stranu?
Damon: Co to děláš?
Stefan: Vyjednávám za tebe mír.
Damon: Ale já o mír nestojím.
Stefan: No zmýlená neplatí.
Damon: Stefane, nemyslíš, že se to tímhle podáním rukou vyřešilo.
Stefan: Myslím si, že jakmile dostane Mason příležitost, prožene ti kůl srdcem a pak mě, protože ses ho prostě pokusil zamordovat, takže díky máme málo problémů.
Damon: Podělal jsem to, co?
Alaric: Ano.
(Přijde Klaus.)
Klaus: Radím vám, aby jste nic nepodělali.
Damon: (Čte ze Stefanova deníku.) "Ráno jsem se probudil se ženami, které jsem ani neznal." Och, jsem v šoku! Stefan není panic?
Elena: Dívej se na cestu, babčo.
Stefan: Proč máš tak dobrou náladu? Sage tě podvedla, z toho stromu je hromada popela a Alaric má psychopatické alter ego.
Damon: Víš, Stefane, já jsem filantrop. Dělám svět lepším. Obnovuju mosty, památky a.... (Strhne papír z cedule, kterou přinesl.) historické symboly vyrobené ze stejného bílého dubu, jako třeba most Wickery.
Stefan: Oni si myslí že všechno dřevo schořelo.
Damon: Moje běsnění zabralo. Měl jsi mě vidět.
Stefan: Mámě zbraň
Damon: Hra zase pokračuje, bratře. Pojďme zabít nějaké původní
(Damon by zabil Matta, kdyby ho Elena nezastavila.)
Elena: Zabil bys ho.
Damon: Jo, nějak se mu nechce umřít.
Galen Vaughn: Něco tě trápí?
Damon: Věřil bys mi, kdybych řekl, že komáři?
Galen Vaughn: Ale věřil. Jaký je to pocit, když ti neúnavný pojídající stroj vysává krev z žil?
Damon: Svědivý.
(Tyler telefonuje s Klausem a snaží se přesvědčit jednoho hybrida, že mu dokáže postavit.)
Klaus: Jak jsem ti to říkal.... moje malá děvka.
Tyler: (Zavěsí.) Dělej si, co chceš.
(U Stefana se koná párty.)
Caroline: Přišla jsem hned, jak jsem mohla. Tohle je šílené.
Stefan: Jo. Nebude to trvat dlouho. Buď vypíjí všechen chlast a začnou se nudit, nebo se vrátí Damon a všechny zabije.
(Rebekah spolkla údajný lék.)
Stefan: Pokusil ses ji aspoň zastavit?
Damon: Zapomněl si na tu část, kdy jsem lapal po vzduchu ve sporýšové vodě.
Stefan: Stačilo, abys jí zdržel, Damone.
Damon: Promiň, je to Rebekah. Neměl jsem poníka, abych jí rozptýlil, Stefane.
Caroline: Co se ti stalo?
Klaus: Silas. Napadl mě. Bodl mě kolíkem z bílého dubu. Kousek z něho mám pořád v těle.
Caroline: Bože, Klausi, to by tě mohlo zabít.
Klaus: Rozhodně mám pocit, že umírám.
