Epilog.

759 56 1
                                    

Oba dva nás probudil dětský křik. ,,Jdi tam!" Řekla jsem Martinusovi a převalila se ze strany na stranu. ,,Ne jdi ty!" Zamrmlal Martinus.Rozsvítila jsem světlo a podívala se na skóre.Udělali jsme to tak,že jsme napsali čárku kdykoliv tam někdo šel.Zdá se to jako nesmysl,ale alespoň to bude vyrovnané. ,,Ha! Máš tři čárky já osm,takže padej!" Zasmála jsem se a padla do postele.

Před tím než se dvojčátka narodili tak jsme se přestěhovali do té útulné chatky,kam mě Martinus kdysi vzal a kde mi naše děti taky pravděpodobně udělal.Narodili se nám dva zdravý kluci,takže se Martinus opravdu předvedl.I když je mi teprve sedmnáct,nikdy jsem si nemyslela,že budu žít takhle úžasný život a doufám,že tak ještě dlouho zůstane.

Předem říkám že fakt neumím psát epilogy xD Ale doufám,že se vám líbí.
Moc vám děkuji za voty a komentáře u předchozích,jste úžasní 💙👏
Běžte se kouknout na můj profil je tam nový příběh One coffee please ❤❤😘

Dostali jste se na konec publikovaných kapitol.

⏰ Poslední aktualizace: Jul 26, 2017 ⏰

Přidej si tento příběh do své knihovny, abys byl/a informován/a o nových kapitolách!

Feelings.[Marcus&Martinus CZ]Kde žijí příběhy. Začni objevovat