Inside The Prison

5.

Zrovna teď by se mi hodila kamarádka, které bych se mohla svěřit. Stačila by mi jen jedna opravdová kamarádka a ani tu nemůžu mít. Opakovaně jsem si četla ten vzkaz. Uklidni se Abby, je to jen pokus o vtip. Nic ti nehrozí. Opakovaně jsem si říkala tyhle slova. Najednou někdo zaklepal, až jsem leknutím cukla.

"Abby? Nechceš něco?"

"N-ne děkuju."

"Jsi v pořádku?"

"A-ano jsem."

"Dobře, mám ti vyřídit, že tvoje mamka odjela do Miami kvůli nějakému případu a tvůj otec bude na dva týdny v Atlantě kvůli nějaké schůzce."

"Jo dobře, děkuju."

Dva týdny tu budu sama. Budu se bát. Strach mám už teď. Co budu dělat? Magda je u nás vždy do osmi večer, a ráno přijde až v devět.

Třináct hodin budu muset vydržet sama po dobu dvou týdnů. To nezvládnu. To nemůžu psychicky přeci dokázat.

"Abby?!" Proč řve když je hned vedle?

"No?"

"Já už jdu! Zítra přijdu v osm, abych všechno stihla!"

"Dobře! Měj se!"

Fajn takže dneska jen dvanáct hodin. To snad zvládnu. Nic se mi nestane. Pustím si film a v klidu usnu, ráno se probudím se snídaní a vše bude v pořádku. Pustila jsem si Kapitána Ameriku a během toho jsem usnula.

***

Zničeho nic jsem se vzbudila. Viděla jsem rozmazaně, když jsem zaostřila zrak a mohla vidět obrysy v mém pokoji, do něhož svítil měsíční svit, můj zrak padl k oknu. Viděla jsem tam obrys postavy. Seděl z venčí na parapetu. Odhadem muže podle vyčesaných vlasů nahoru a obrysu postavy. Hlavu měl otočenou a já mohla vidět jeho tetování na krku. Byla to křídla.

Natáhla jsem se ke svému nočnímu stolku, abych mohla rozsvítit. Když jsme se podívala zpět k oknu už tam nikdo nebyl. Mohlo se mi to přece jen zdát? Že už bych až tak byla paranoidní? Po chvíli jsem usnula s rozsvíceným světlem.

***

"Abby? Snídaně."

Otevřela jsem oči a hned je zas zavřela, protože sluneční paprsky mi nejsou po ránu zrovna příjemné. Komu taky jo.

"Děkuju."

Posadila jsem se a Magda přede mě dala tác se snídaní. Jako to dělává každé ráno.

"Dobrou chuť. Jinak dneska ti přijde učitel. Prý nějak kolem 11." Souhlasně jsem přikývla na znamení, že rozumím. Podívala jsem se k oknu. Je možné aby se mi to jen zdálo? Byl to sen? Blouzním? Je možné aby se tohle dělo jen kvůli jednomu vzkazu?