Inside The Prison

18.

Další ráno jsem se vzbudila na ranní světlo, které tak příšerně napadalo moje oční víčka. Pomalu jsem je otvírala, ale stále jsem musela mžourat. Vedle mě byl Justin, který se opíral o čelo postele a díval se na mě. Jen jsem mu darovalo otrávený pohled a opatrně se zapřela ruce, abych se také mohla opřít. Nohy mě stále bolely.

"Co to byl ten pohled?"

"To bylo 'Přeju si, abys byl jen moje noční můra, ze které se ráno vzbudím.' To byl ten pohled."

"Na to v jaké jsi nevýhodě, máš pořád prořízlou pusinu."

"Mám ti snad líbat prdel za to, že jsi mi pořezal nohy?"

"Ode mě není úniku." To už vím taky, ale to nemění fakt, že se o to budu nadále pokoušet. Lehce jsem odhrnula deku a položila svá chodila na studenou podlahou. Zapírala jsem se o kraj postele a začala jsem se zvedat. Do chvíle jsem si to rozmyslela a zase jsem si sedla. Podívala jsem se na své pořezané končetiny a špičky prstů jsem si přejela po obvazech. Ve chvíli se vedle mě objevilo ďáblovo sémě a mou paži si dal kolem krku. Pomohl mi se zvednout a dovedl mě do koupelny.

Jakmile jsem tam došla, musela jsem se opřít umyvadlo. Podívala jsem se na sebe do zrcadla a nepoznávala jsem se. Možná byla chyba začít chodit do školy. Kvůli mně Magda nežije, jen protože je tenhle člověk definice psychopata. Nechal mě v koupelně samotnou a jako slušný člověk zavřel dveře. Aspoň doufám, že se nevrátí. Vyčistila jsem si zuby, sundala si obvazy a vlezla jsem si do sprchového koutu. Stále jsem byla slabá a unavená, což znamená, že mě opravdu namáhalo jenom v té sprše stát.

Po osvěžující sprše jsem si sedla na kraj vany. Kolem sebe jsem si ještě obmotala ručník a podívala jsem se na své rány. Už nekrvácely, ale stále to bolelo, když jsem se jen špičkou prstu dotkla pořezaného místa. Jak nevídané. Natáhla jsem se po obvazech, které ležely poblíž umyvadla. Nedosáhla jsem, tudíž jsem svou snahou na ně dosáhnout spadla přímo na levé stehno a zrovna stranou, kde řezná rána ještě dosahovala. Do koupelny vtrhl Justin a hned mi pomohl zpět do ložnice. S úlevou jsem se posadila na postel, mezitím se vrátil s obvazy a začal mi rány opět obvazovat. Posléze mi donesl spodní prádlo i s oblečením.

"Kluci ti koupili nějaké oblečení, aby ses cítila líp." Podívala jsem se na něj způsobem, jestli si ze mě ten člověk nedělá srandu. Abych se cítila líp? 

"Co se tak blbě díváš?"

"Co se tak blbě dívám? Ty mě uneseš, pořežeš mě a myslíš si, že díky pár kusům oblečení se budu cítit líp? To snad nemyslíš vážně."

"Taky jsi mohla zůstat ve sklepě, tak buď té lásky a přestaň si stěžovat." Prosím? Prosím?! Dělá si ze mě teď, ale legraci? 

"Ty jsi magor!" Sehnul se ke mně a podíval se mi do očí, ale jediné co mohl vyčíst z mých očí, byla čistá nenávist. Zvedl ruku a klouby svých prstů mě pohladil po tváři.

"Nemáš ani tušení Abby, jak moc velký magor já jsem. Oblékni se a pak přijď dolů. Budeš tam mít připravenou snídani." Jak šlechetné. Otočil se a odešel. S námahou jsem se zvedla a oblékla jsem si prádlo. Hodila jsem na sebe šortky a zvedla triko, které na sobě neslo nápis 'Fuck me now'. Tak to si rozhodně nevezmu. Přešla jsem ke skříni Justina a tam si vytáhla tmavě modré triko. Bylo mi velké a volné. Zastrčila jsem si triko do šortek, aby nebylo zas tolik velké. Otevřela jsem dveře a šouravým krokem jsem po schodech došla dolů do obýváku, kde všichni seděli. První kdo si mě všimnul byl Jason.

"Koukám, že ti to Justin vrátil i za mě." 

"Kdybych ti ustřelila koule, tak by to za to i stálo." Ostatní se Jasonovi začali smát a já ucítila přítomnost někoho za mnou. Samozřejmě, že to byl Justin.

"To je moje triko."

"Triko, kde je napsáno, aby mě kdokoliv hned opíchal si rozhodně brát nebudu."

"To jste jí koupili?"

"Sorry brácho, ale to triko by na ní vypadalo sakra dobře." Pak svůj pohled vrátil zpět na mě a prohlédnul si mě odshora dolů.

"Sluší ti to v mým tričku." Jen jsem mu podarovala jemný úsměv, který si nezaslouží za nic na světě a po chvilce jsem přešla ke stolu, kam jsem si sedla. Přemýšlela jsem, jak se odsud sakra dostanu. Na oknech jsou mříže, dveře jsou zabezpečeny alarmem. Proč jsem se nechala sakra chytit. Justin mi donesl snídani. Skládala se ze slaniny, míchaných vajíček a kouskem chleba. Pustila jsem se do jídla a přisedl si k Fredovi. Mlčel a zíral, jak jím. Rozhodně mi to vadilo.

"To ti nikdo neřekl, že se nemáš dívat na někoho, kdo jí?"

"Chci s tebou mluvit."

"Bezva, chceš si do mě taky říznout?" Jen se posměšně zašklebil, ale mě to rozhodně tak vtipně nepřišlo.

"Tak spusť."

"Abby musíš Justina pochopit. Ty si teď myslíš, že je to psychopat, který tě unesl, řeže do tebe a bůh ví, co ti chce udělat, ale nevíš co se pod tou slupkou skrývá."

"Přesně tak,  to si o něm myslím a chápat ho vůbec nemusím, protože tady není nic, co bych měla chápat a jako poslední věc, nechci ani vědět co se pod tou slupkou skrývá, když už jsem měla tu čest poznat jeho vnější stránku."

"Hele Abby, je tu hodně věcí, které nevíš..."

"Sakra! Žádný právo na světě ti nedovoluje unést člověka a řezat si do něj, jako do kusu mrtvé zvěře."

"Abby.." A najednou jsem si na něco vzpomněla.

Flashback

"Co když se někde schovává a čeká na to abychom odešli?"

"To určitě se schovává, ale nemůžeme ji tady hledat dalších 7 hodin."

"Jasone kurva když odejde, může vše říct!"

"Do hajzlu tady je tři prdele holek a ty jsi tolik závislý na ni?"

Jason ho mezitím přitlačil ke stromu a držel ho za jeho mikinu. Nenávistně se na sebe dívali a napětí mezi nimi bylo víc než jasné.

Justin mu strhl ruce a začal zrychleně dýchat.

"Protože vypadá jako ona. Přivedeš mi ji."

End of flashback

"Fredo. Kdo je ona?"

"Kdo je kdo?"

"Kdo je ona?"

"Ale kdo?"

"Ta, co vypadám jako ona."

Fredovi se udělalo nevolno a své oči zvedl nad moji hlavu. Otočila jsem se a za mnou stál Justin se zatnutou čelistí. Proč jsem se zas na něco ptala.

Here we go!!!!!!!!!
Bože konečně se už blížíme k podstatě tohoto příběhu.
Tak jak to bude asi pokračovat? Doufám, že se líbí. Zajímalo by mě, jestli máte radši kratší kapitoly nebo delší. Tahle má něco málo přes tisíc slov. Tak a teď čekejte na další kapitolu. xD

Julia