"Proč já?"
"Protože jsi jiná."
"Ale hovno."
"Je tak těžké pochopit, že jsi mi padla do oka?"
"Je těžké pochopit, že nejsem ona?"
"Je těžké pochopit, že to mě už dávno nezajímá?"
"Nesnáším tě."
"Miluješ mě."
"Polib mi."
"Rád."
Vůbec jsem se neprospala, ale jelikož jsem spíše noční tvor, tak to ničemu neublížilo. Bylo přesně šestá hodina ranní. Složku jsem nechala na stole a přešla do koupelny. Ranní sprcha je pro mě ta nejlepší část dne. Tedy, až po večerní vaně, kterou jsem včera vynechala. Ale je to skvělý start do dne. Po sprše jsem si vyfoukala vlasy a dala si je do uhlazeného culíku. Zamaskovala jsem kruhy pod očima a lehce nanesla řasenku. Nemám v lásce příliš make-upu. Teď to vypadalo, jako kdybych měla osmihodinový spánek.
Přešla jsem do své šatny a hledala vhodné oblečení pro dnešní dne. Mám svou šatnu rozdělenou do různých sekcí. Pracovní sekce, kterou si logicky oblékám do práce, či k soudu. Volnější oblečení, které si oblékám, když chodím ven s přáteli, nebo jen na procházku. Dále tu mám sekci pohodlného oblečení na doma a jako poslední tu mám svůj botník. Chvíli jsem očima přejížděla po oblečení a přemýšlela, co si vezmu. Nakonec jsem se rozhodla pro černý rolák s černými kalhoty a černými boty. Ano jednotvárné, ale doladila jsem to krémovým kabátem.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Ve své pracovně jsem čapla svou tašku, do které jsem rychle naskládala všechny dokumenty. Otevřenou složku s případem Justina jsem nechala na stole, abych se k ní večer mohla vrátit.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Cestou jsem se zastavila pro kafe a vzala jsem rovnou pro Lily a mou asistentku Lenu. Když jsem dorazila do budovy, úsměvem jsem pozdravila Archieho, který mi podržel dveře.
"Děkuji Archie."
"Nemáte zač slečno Martinez."
"Jak se mají vaše vnoučata?"
"Skvěle, moc vás pozdravují."
"Také je pozdravujte a samozřejmě i vaší paní." Zdvořile se uklonil a já přešla k výtahu. Chvíli jsem čekala, než výtah dorazil. Lehce jsem se dotkla tlačítka s číslem osmnáct a vyjela nahoru. Výtah se zastavil v patře patnáctém a nastoupil Ryan. Líp by ten den začít nemohl, že? Otráveně jsem protočila očima a dále projížděla svůj kalendář v mobilu.
"Zrovna jsem chtěl jít za tebou."
"Jak nečekané."
"Proč ta otrávenost?"
"Zkus hádat. Nemusím ti ani dávat tři pokusy."
"Kdy přestaneš být tak nepřístupná?"
"Dokud nepovstane Hitler z mrtvých a neovládne celý svět." Nějakou dobu jsem hrabala ve své kabelce a po chvíli jsem mu plnou silou vrazila jeho složku do hrudi, až se zapotácel.
"Dík."
"Máš zač." Konečně jsme dorazili do osmnáctého patra. Bez jediného pohledu věnující Ryanovi jsem přešla do kanceláře Lily.
"Latté se třemi cukry pro moji kolegyni."
"Děkuji, jsi zlatá."
"Copak je?"
"Polovina lidi co to vzdala u tebe, tak začínají volat Cassandře. Holka si začala všechny vzkazy psát, ale stále mi to zapomíná předávat, tak se ji každou chvíli ptám co je nového."
"Vítej v mém světě. Aspoň se nebudeš nudit."
"Jako by to tady šlo."
"Tak se zatím měj." Došla jsem před svou kancelář, ale ještě předtím jsem předala Leně její dávku kofeinu.
"Díky šéfko. Dnes jsem ti na desátou hodinu dala schůzku s paní Leovou. Chce s tebou probrat ještě vše, než bude soud."
"Dobře, tak ji potom za mnou pošli. Nejdřív mi to oznam, ať to vím."
"To ti zavolají rovnou ze zdola z recepce."
"Paráda. Díky Leno."
Přešla jsem do své kanceláře a položila svou kabelku na stůl. Obrovské okno naproti dveřím mi dával každodenní výhled na rušný New York. Vytáhla jsem složku paní Leové a zapnula svůj počítač.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
"Žádné 'ahoj'?" Leknutím jsem nadskočila a otočila se. Na pohovce, kterou mám na druhé straně kanceláře seděla moje máma.
"Mami! Takhle mě nesmíš děsit." Jen se zasmála. Posadila jsem se vedle ní a usrkla si ze svého kafe.
"Copak potřebuješ?" Pohladila mě po tváři a usmála se na mě.
"Jsem na tebe tak pyšná zlato. Dokázala jsi toho tolik. Nejlepší právnička ve Státech. Udělala jsi nás pyšnými rodiči. Táta se tebou stále všude chlubí."
"To jsi přišla kvůli tomu? Abys mě pochválila?"
"Ne zlato, ale musíš vědět, že i my se chceme dožít našich vnoučat." A je to tu zas.
"Mami, tohle jsme probíraly."
"Já vím, já vím, ale nech mě domluvit." Zhluboka jsem se nadechla a opět se podívala na mámu.
"Jednou se musíš usadit."
"Jednou. Ne hned."
"Co ten Reynoldsův syn?"
"Ryan? Mami, ale no tak. Na to jsem ti řekla svůj názor a se vším respektem jsem ten názor řekla i rodině Reynoldsových."
"Opravdu?"
"Ano, nadšení z toho nebyli, ale můj názor se nezmění. Jejich rodinu respektuji, ale protože mají naše rodiny po generace velmi dobré vztahy, tak to neznamená, že to zpečetíte naším sňatkem. To už jsem jednou zdůraznila a říkám to naposledy. Navíc je neschopný."
"To neříkej."
"Mami. Všechny jeho složky dělám já. On ani neumí posbírat informace o svých klientech. Není divu, že je to jen rozvodový právník a ještě k tomu na hov.."
"Abby! Slovník. Navíc každý v něčem potřebuje pomoc." Pozvedla jsem obočí nad její poznámkou a podívala se na ni.
"Dobrá, tak už mu nepomáhej."
"Je to můj šéf."
"A ty nejlepší právnička ve Státech v jeho firmě. On to zvládne."
"Dobře."
"Nu dobrá a co kdybys přišla zítra na večeři? Otcovi chybíš."
"Přijdu ráda."
"Dobrá. Tak se měj srdíčko." Darovala mi pusu na čelo a odešla.
