Inside The Prison

29.

Podíval se na mě, jakoby nevěřil vlastním uším. Stále jsem čekala na odpověď, protože pokud jsem tu už měla trčet, tak jsem aspoň chtěla vědět, jak zemřela. Opřel se lokty o stehna a vyhlížel oknem na venkovní krajinu. 

"Byli jsme jeden večer doma. Neměl jsem nic na práci a ona měla ve škole volno. Rodiče měla na tři dny pryč." Při té vzpomínce se usmál a to bylo snad poprvé, co jsem ho viděla takhle se usmát. Přestože se mi příčilo jeho chování, bylo mi ho v tuhle chvíli líto. Aspoň jeden z nás měl možnost s ní trávit čas.

"Jason se zadlužil. Víc než měl. Měl si vzít půjčku na nákup zbraní, ale on si vzal peníze i na drogy. Řekl nám a především mě přesvědčoval, že to vše už urovnal. Věřil jsem mu. Chyba." Stále se nedostal k té části ohledně Penelope, ale poslouchala jsem každé slovo.

"V den kdy jsme zůstali u mě, tak jsme se dívali na filmy a byl to jen obyčejný den." Zahřálo mě u srdce, že aspoň chvíli než zemřela, byla šťastná. 

"Došel nám popcorn a tak jsem ji tam nechal na deset minut samotnou a zašel jsem ho koupit." Jeho hlas najednou klesl a zatl čelist. Začala jsem uvažovat, zda bylo moudré se na tohle téma vůbec ptát. Jednu věc mi dal najevo a to, že mu opravdu záleželo na Penelope.

"Vrátil jsem se domů s jídlem a čekal jsem, že na mě bude čekat v obýváku. Ona čekala, ale ne sama. Vedle ní seděl Lewis. Chlap, od kterého si Jason půjčil." Doteď jsem seděla opřená o čelo postele, ale při tomhle jsem se posadila blíže k němu. Nechtěla jsem zmeškat jediný detail. 

"Celá vystrašená a od slz seděla vedle něho. Říkal jsem ať ji nechá jít, ale nechtěl. Prý, že to je jeho cena za to, co mu Jason dlužil." Zaštípaly mě slzy v očích, protože mě začalo děsit, jak to pokračuje.

"Snažil jsem se, aby ji nechal jít ke mně. Přemlouval jsem ho, ať ji z toho vynechá. Sliboval jsem mu, že vše co jsme dlužni vrátíme. Z ničeho nic ji rukou naznačil ať jde ke mně. Hned se za mnou rozeběhla a myslel jsem, že mám vyhráno. Taky jsem věděl, že jakmile dostanu Jasona pod ruku, tak ho zabiju. Jenže pak..." Zasekl se uprostřed věty a jeho oči začaly nabírat skelný odlesk. 

"Než ke mně doběhla, tak ji stihl střelit. Lewis je známý pro svou dobrou mušku. Zasáhl ji do pravého boku, v místě kde má člověk játra. Nestihla mi vběhnout do náruče, jen mi do ní spadnout." Už mi bylo jedno, zda se rozbrečím. Bodlo mě u srdce. Přepadla mě úzkost. Rukou jsem si přejížděla po krku, protože jsem nemohla popadnout dech. Justin jen přivřel oční víčka a v tom momentě se mu vykutálely slzy z očí.

"Vykrvácela mi v náruči. Já ji miloval Abby."

"Já vím." Položila jsem svou dlaň na jeho rameno a jemně jsem ho stlačila. Zvedl ke mně pohled a poprvé jsem se do jeho očí podívala bez jakékoliv kapky nenávisti. Ve chvíli jsem se probrala z toho sentimentálního momentu a opět jsem nasadila svou kamennou tvář, protože ačkoliv jsem se teď přesvědčila, že ji nezabil, stále jsem byla ta kterou pořezal, unesl a je zázrak, že ještě neznásilnil. Stáhla jsem svou ruku opět k tělu a sklonila jsem pohled ke svým prstům.

"Co ode mě chceš Justine?" 

"Já nevím." Jeho tón mě přiměl se na něj opět podívat. Byl zlomený. Člověk, co mě ještě před dvěma hodinami řezal jako kus masa, tu přede mnou seděl v slzách úplně zlomený. Bylo mi ho líto, ale zaslouží si tenhle člověk něčí lítost? 

"Proč jsi mě unesl? Dvakrát." Pousmál se nad tím, jak jsem zvýraznila slovo 'Dvakrát'. V tuhle chvíli vypadal pouze jako člověk, který tak moc miloval a změnil se kvůli bolestné ztrátě člověka, jenž měl stejné oči, vlasy, rty, úsměv jako já. 

"Bylo úžasný vidět tě ve škole. Nebo na tvých nočních procházkách. Bylo úžasný se zas podívat do těch očí. Chtěl jsem jen mít svou Penelope zpět. Jenže jsi na mě udělala dojem ty. Tvoje osobnost, tvůj ostrý jazyk, tvoje odvaha. Líbilo se mi to na tobě." 

"Odpusť si ty romantické řeči."

"Byla bys radši, kdybych tě znova svázal?" 

"Jako bys to už neudělal dvakrát. K čemu ti vůbec bude, když mě tu budeš držet?"

"Pustit tě nemůžu a ani to neudělám. Jen chci abys věděla, že krev tvojí sestry je na mých rukou, ale ne mou vinou." Chtěla jsem o ní vědět více. Koneckonců jsem ta, kdo si to zaslouží vědět nejvíce.

"Jaká byla?"

"Najednou jsi hodná?" Protočila jsem oči nad jeho poznámkou. Ještě si stěžuje.

"Byl bys radši, kdybych byla hnusná?" Odpověděl mi svým úsměvem, protože jsem napodobila jeho hlas. 

"Normální šestnáctileté holky si užívali v klubech. Ona přes den posedávala v parku na lavičce se svým deníčkem a psala si do něj své pocity v podobě citátů. Vždy se u toho usmívala a poklepávala u toho nohou. Nejspíše do rytmu písniček, které měla ve sluchátkách. Devadesát procent času nosila francouzské copánky. Nelíčila se, vlastně to ani nepotřebovala. Přes noc pak vysedávala na střeše jejich domu a dívala se na oblohu pokrytou hvězdami." 

Bylo až podivně krásný se dívat na Justina, jak se usmívá u každého slova, jimiž ji popisuje. Představila jsem si své dvojče na lavičce, tak jak říkal s úsměvem a deníčkem v ruce, nebo na střeše domu s hlavou vztyčenou k nebi s tisíci hvězdami. Bylo to krásná představa. Píchlo mě u srdce, jak moc mě mrzelo, že jsem ji nemohla poznat. Vždy jsem měla pocit, že kousek mě chybí a teď jsem věděla, co mi celý život chybělo. Dlaň jsem položila na Justinova záda a jemně jsem po nic přejížděla, protože ať to bylo moje dvojče, nebo ne tak to byl Justin komu zemřela v náruči.

"Mrzí mě to." Justin se narovnal a oba jsme se dívali tomu druhému do očí. Leskly se nám od slz a já si nemohla odpustit vteřinový pohled na jeho rty. Pomalu se blížil ke mně a přestože mi hlava říkala, ať se i hned odtáhnu, tak jsem to neudělala. Jen jsem vyčkávala, co přijde. Pravou ruku zvedl a mezi své prsty si vzal mou bradu. Pomalu jsme se k sobě blížili a stále jsme přehazovali pohled z očích toho druhého na jeho rty. 

Až....

Nenáviďte mě!!!!!! :D
Jen můj bože!!! Děkuju za 10K!!! Tenhle příběh píšu hrozně moc dlouho a byly mezitím velice dlouhé pauzy. Nejdelší byla 8 měsíců, ale teď hodlám tenhle příběh dopsat a už teď píši další, který vyjde až na konci léta. To ale předbíhám. Chci vám moc poděkovat. Je to ve své podstatě pro někoho malé číslo, ale pro mě ne. Tenhle díl je věnován mým věrným čtenářům a vlastně speciál. Proto vyšla kapitola dřív. Kapitola vyšla v pondělí, dnes a vyjde ještě o víkendu. To se jen tak nevidí, aby vyšly 3 kapitoly za týden. :D Nicméně ještě jednou děkuju a uvidíme se o víkendu.

I love you all with every bit of my heart. Sending you kisses!!!

Love Julia