Broken too much [Joshler CZ]

Svíravá bolest

Poprvý.

Podruhý.

Potřetí.

Je to silná, svíravá bolest.

Ovšem, v ten moment jsem absolutně nemyslel na to, co se v posledních dnech dělo. 

Kapky krve linoucí se z ran se hromadí na zemi.

Přes pláč nevidím.

Vysvoboďte mě z toho, prosím. Moc vás prosím.. Joshi, pomoz mi.

▪o něco později▪

Je noc. Jdu spát.

Lehnul jsem si do postele. Po pár minutách přišel Josh a lehnul si vedle mě.

„Tyjo?"

„Jo?"

„Dobrou" usmál se a následně se otočil zády.

„Dobrou" taky jsem se otočil.

Josh zhasnul světlo.

Začal jsem brečet. Joshi, zachraň mě, prosím.. Kamaráde..

Je nejhorší pocit brečet za zádama nejlepšího kamaráda, kterej o tom nemá ani tucha.

▪Joshův pohled▪

Tylere.. Miluju tě. Z očí mi začaly týct slzy.

▪ráno▪

Zase jsem vstal pozdě. Poslední dobou vstávám strašně pozdě, ale budík se mi nechce zbytečně natahovat. Otočil jsem se. Tyler už je asi dole, protože tady není.

Vstanu a jdu do koupelny.

V koupelně jsem se na sebe podíval do zrcadla. No děs a běs. Rozdrbaný vlasy a pod očima šeredný pytle. Hrůza, sám sebe jsem se leknul.

Natáhnul jsem ruku po hřebenu, ale v ten moment jsem si něčeho všimnul.

Na zemi byl nějakej malej flek.

„Co to je?" řekl jsem si pro sebe. Sklonil jsem se a podíval se na to blíž.

Byla to malá, kruhová skvrna, tmavě červený barvy.

To je krev?

Zvednul jsem obočí.

Přece bych nebyl tak blbej, abych se takhle pořezal, když jsem se holil?

Je teda pravda, že jsem se při holení pořezal trochu pod bradou, ale.. No asi jo.. Asi jsem si toho nevšimnul a neutřel to.

Převlýknul jsem se a sešel dolů.

Tyler už seděl v obejváku a dělal něco na počítači.

„Dobrý ráno" pronesl jsem ospale a při tom si promnul obličej.

„Dobrý ráno" odpověděl mi Tyler stejně sklesle.

„Jedl jsi?" zeptal jsem se ho.

„Joo" řekl dlouze, a ani se na mě nepodíval. Koukal se do počítače.

„Hele, tak já se najím, a nechceš si jít zaběhat?"

Venku je pěkně. Teplo a svítí sluníčko.

V tom jsem si ale něčeho všimnul.

„Tylere?"

„No?"

„Otoč se na mě."

Pomalu, nejistě se na mě otočil.

„Proč máš na sobě triko s dlouhým rukávem, prosím tě?" zeptal jsem se ho s údivem.