Sama proti všem

IV.

Sluneční paprsky vstoupily skrz velké okna do jejího pokoje. Aniž by byly tázány, zamířily si to k jejímu obličeji. Velká postel s vysokými nebesy zabírala skoro celý výklenek ve zdi, která byla zdobená béžovou tapetou se světle růžovými květy. U okna stál stolek s velkým broušeným zrcadlem a mnoha šuplíky. Almaru plná krásných šatů přikrášlovaly, ze dřeva vyřezané, ornamenty. Paprsek se dostal až k jejímu obličeji a drze ji probudil. Posadila se a protřela si ospalé oči. U postele stála nádoba s vodou a čistým ručníkem. Omyla si tedy obličej a usušila se. V ten moment se ozvalo zaklepání na dveře. Služebná vlezla do jejího pokoje, ustala postel. Pak jí pomohla obléknout modré šaty s bílou krajkou a učesala jí složitý účes.

V jídelní místnosti již byla nachystaná snídaně. Na stole leželo čerstvé pečivo, ovoce, marmelády a sladké dortíčky. Kelcey si na talíř nabrala několik kousků červeného jablka, housku namazanou jahodovou marmeládou a jednu laskonku. Sedla si na své místo a čekala, až přijde i zbytek rodiny. Ve dveřích se brzy objevil pán v kostkovaném saku s pečlivě učesaným knírkem. Byl to její táta. Vzápětí se objevila i matka s mladší sestrou Agátou. Všichni usedli ke stolu a začali snídat. Agáta si jako obvykle pořád stěžovala, že na stole není třešňový dort, chybí tu medová pomazánka nebo tu je až moc jablek. Byla příšerně rozmazlená a vybíravá. Táta si četl dnešní noviny a něco si sám pro sebe brblal.

Po snídani ji čekala hodina hry na piáno a lekce tance. Máma s tátou trvali na tom, že se musí naučit tancovat. Pro správnou dámu se nesluší, aby střílela z luku, honila se na koni po lesích či dokonce aby se učila šermovat. Na piáno ji učil starý vrásčitý pán. Jeho ruce se nepřetržitě třepaly, na očích musel mít silné brýle a ani s jejich pomocí noty pořádně neviděl. Většina zubů mu už vypadala, takže směšně šišlal. Jeho tělo bylo slabé, jako by ho tvořili jen kosti obalené kůží. Pořád měl u sebe starou dřevěnou hůlku. Podle maminky to byl prý nejlepší učitel hry na piáno v celičké Anglii a ona měla být pyšná, že se od něj smí učit.

I taneční lekce uběhla rychle. Sotva však hodiny odbily poledne, vyběhla ze sálu a jako hurikán se vřítila do svého pokoje. Sundala si šaty a oblékla se do jezdeckých kalhot a košile. Zpod postele vykopala jezdecké boty, obula se a vyrazila ke stájím. V kuchyni vzala jablko pro svého koně.

Amadeus byl nádherný kůň. Měl přátelské oči a velkou hlavou. Černá hříva mu vlála ve větru, když spolu cválali lesem. Srst v barvě popela, doplňovali bílé flíčky.

Podala mu červené jablko, s chutí ho snědl. Do stájí vešel otec.

„Dnes je den jako stvořený na vyjížďku. Nemyslíš?"

„Je krásně to ano, ale zdálo se mi, že jsme společně jeli na vyjížďku a ty jsi spadl a zlomil jsi ruku."

„Ale, kde že. To byl jen sen. Pojď, projedeme se."

Nachystali si koně a vyvedli je ven. Kelcey si nasadila helmu a mrštně se vyhoupla na koňský hřbet. Její otec ji následoval. Vyjeli po příjezdové cestě a vilu, ve které bydleli, nechali za sebou. Klusali po lesních cestách a cválali po loukách. Oba si náramně vyjížďku užívali. Nebe nad jejich hlavami bylo blankytně modré a mírný větřík si pohrával s jejími vlasy i hřívou obou koní. Jeli krokem po lesní cestě. Ptáci nad jejich hlavami radostně cvrdlikali. Najednou z lesa vyskočil malý zajíček. Tátova klisna se ho lekla a dala se na zběsilý úprk. Pobídla Amadea Do cvalu, aby otce dohnala. Jeho hnědá klisna byla k nezastavení. Kamínky jí od kopyt odlétávaly a hříva vlála jako nikdy dřív. Vykopávala zadníma nohama, vzpínala se a vyděšeně řehtala. Pak už jen otec vyletěl ze sedla, s bolestivým výkřikem dopadl na zem. Dojela k němu a seskočila z koně. Ležel na zemi a držel se za bolavou ruku. Sitalla se mezitím uklidnila a teď opodál v klidu přežvykovala šťavnatou trávu. Vzala její otěže a pomalu se vydali zpět domů. Naštěstí to nebylo daleko a ona znala zkratku. Brzy se les rozestoupil a oni se ocitli na konci zahrady u jejich domu. Tam otce prohlédl lékař. Dopadlo to přesně tak, jak říkala. Táta měl zlomenou ruku.