Epilog
Uběhlo několik měsíců od Kelceyiny smrti. Léto se chýlilo ke konci a ve světě to vřelo. Hitler, diktátor třetí říše zbrojil. Vypadalo to na další krvavou válku.
Kelcey měla pravdu, došlo brzy jejímu otci. Měl jsem jí věřit. Měl jsem ji podpořit. Všichni se děsili, co nastane zítra. Kadý tušil, že válka se blíží a den co den je blíž. Smrtka bude mít hody. I její matka Olfelie, židovka se třásla strachy, věděla, že Hitler nenávidí židy, že se jich chce zbavit. Ona však nemohla umřít. Co by si její sotva tří letý syn Tobias počal, kdyby ztratil mámu.
Prázdniny skočily a děti neochotně vstávaly do školy. Nikdo netušil, že právě nastal ten den. Ten den, kterým to ve začalo. Hitlerova vojska obsadila Polsko a nacisté vyhlásili světu válku. Prostí lidé se strachy třásli před silou třetí říše. Vojáci nemilosrdně zabíjeli své soupeře a sami pak umírali v bolestech. Zem nasákla rudou krví.
Matka psala každý den své sestře a bratrovi do Paříže, avšak odpověď nikdy nedostala. Německé bombardéry létaly nad městy a shazovaly své bomby. Domy se řítili lidem na hlavu. Výbuchy a oheň zničili mnoho měst, budov i památek. Vzali si spoustu životů na nevinných lidech. Lidé každý večer usínali ve strachu, zda jejich město nebude právě dnes v noci zničeno. Podobný osud potkal i vilu sira Barthona. Bombardér letící vysoko v oblacích vypustil svou smrtící nálož. Jako zázrakem byla zrovna rodina schovaná ve sklepě. Všichni přežili. Všichni, až na malého Tobiase. Matka ho tiskla strachy ke své hrudi tak dlouho, až se nebohý Tobias udusil. Přesně jak se zdálo Kelcey. Matka se z toho zhroutila. Dlouhé dny proplakala. Nedokázala pozřít jediné sousto. Rychle hubla a ztrácela sílu. Kdy nacisté obsadili Paříž, odvedli jejího bratra a sestru do koncentračního tábora. Nikdy se nevrátili. Zesláblá matka dostala horečku a zemřela. Neunesla dál tu tíhu strachu, bolesti a utrpení.
Jediný, kdo se dožil konce války, byl sir Barthon. Stal se z něj mrzutý stařík. Zhořkl jako dlouho louhovaný černý čaj a uzavřel se do sebe. Utrpení a věci, které zažil jako voják ve Velké válce (teď u se jí říkalo také 1. světová válka) mu dozajista způsobovali obrovskou bolest, kterou by běžný člověk nesnesl. On byl silný a nezlomný. Nikdy nezapomněl. Den co den chodil na hřbitov za svojí ženou, synem a dvěma dcerami. Nosil jim plnou náruč voňavých květin a vždy zapálil svíčky.
ČTEŠ
Sama proti všem
KurzgeschichtenBílá je barva ptačího peří, bílá je barva psychiatrické léčebny. Uběhlo teprve pár let od doby, kdy svět otřásla Velká válka a už se schyluje k dalšímu konfliktu. Zatím nikdo netuší, že vyvrcholí v další válku, jež bude mít na svědomí milióny lidský...
