Sama proti všem

VII.

Seděla v prázdné společenské místnosti. Po tvářích jí tekly slzy. Chtěla ho zpět. Chtěla zpátky toho Metta, který se všeho bál, ale kterého měla ráda. Měla mu to říct. Sebrat veškerou odvahu, podívat se do jeho očí a říct: ,,Miluji tě. Neopouštěj mě, neodcházej!" Neudělala to a teď už bylo pozdě.

Venku se ji stmívalo. Nastala ta magická část dne, kdy není ani den, ani noc, kdy světu vládne magie a temné stíny vylézají zpod svých doupat, ve snaze ovládnout svět. Červenec ztratil svou moc a na trůně měsíců se uvelebil srpen. Dny se začaly postupně zkracovat, ochladilo se a vzduch nasákl vůní blížícího se podzimu.

Ozval se zvonek. Automaticky se vydala směrem ke svému pokoji. Svůj pohled bořila do země, na své staré prodřené bačkory.

,,Počkej. Kelcey zastav." Řekl tichým hlasem někdo za ní. Otočila se a spatřila ho. Stál tam uprostřed chodby. Svými vlasy se pokoušel zakrýt mrtvolně bledou tvář i přiblblý výraz.

Sáhl rukou do kapsy od kalhot a vytáhl obálku. Úhledným písmem na ní stálo: Kelcey Olphelii Barthon, té nejúžasnější osobě, kterou jsem potkal.

Myslím, že tohle je pro tebe." Podotkl takřka neslyšně, ale než stačila cokoliv říct, zase zmizel. Zbyla jí jenom obálka. Přitiskla si ji k srdci a pokračovala v cestě do svého pokoje.

Tolik jí chyběl. Bylo to mnohem horší než smrt. Každý den potkávala nového Metta. Stejná tvář, stejný úsměv i hlas. Přitom byl tolik odlišný. Měla pocit, jako by ho vůbec neznala.

Dobelhala se a do pokoje. Sedla na postel a opatrně rozbalila obálku. Byl v ní dopis.

Milá Kelcey.

Až budeš číst tyto řádky, tak už tady nebudu. Bude tu nový Mettie Donelly. Se stejnou tváří i úsměvem, avšak tolik odlišný. Zatímco píši tento dopis, zasahuje mne šíp strachu a nejistoty. Kéž bych tě mohl obejmout má milá Kelcey. Tolik pro mne znamenáš. Darovala jsi mi  život, o kterém se mi ani v těch nejkrásnějších snech nezdálo. Ani jsem si to nezasloužil. Nezáleží na tom, kde jsi, ale s kým jsi. Díky tobě jsem mohl konečně žít.

Připadá mi nefér, že jsem měl před tebou tolik tajemství. Ty jsi mi řekla vše, já ale stále zůstal tajemným klukem, co se všeho bojí. Pravdou je, že se nebojím lidí, hlasů, stínů, ale démonů. Jsou všude kolem a mě je stále záhadou proč je jako jediný vidím. Vše začalo tehdy, když můj otec zabil moji matku. Ó, jak dokáže být osud krutý. Démoni jsou různě silní. Jestli o nich chceš vědět více, podívej se do mého notýsku, který ti prostřednictvím tohoto dopisu posílám a daruji.

Další tajemství, které jsem před tebou měl, se mi těžce píše. Jsi pro mě vším. Sluncem, které hřeje. Vodou, která život dává. Tolikrát jsem ti to chtěl říct. Věř mi prosím. Ale bál jsem se. Připadalo mi to vůči tobě nespravedlivé. Ty jsi mi toho tolik dala a já ti nedal nic. Miluji tě Kelcey. Miluji tě celým svým tělem i duší. Chtěl bych tě obejmout, pohladit tě po tvých sametových vlasech, ale je již pozdě. Prosím odpusť mi a mysli na mě v dobrém. A neboj se. Pamatuj na staré přísloví: ,,Strach se smrti rovná." Já věřím, že ty svůj boj vyhraješ. Vím to.

Sbohem

Tvůj milující a bláznivý

Mettie Donelly.

Sáhla do obálky a vytáhla malý deníček, který mu dala k minulým narozeninám. Otevřela ho spatřila obrázky různorodých tvorů. Každý z nich měl i jméno a podrobný popis. Prohlížela si obrázky démonů a zběžně pročítala jejich popisy. Otočila stránku, přičemž jí vypadl do klína poskládaný kousek papíru. Rozložila ho. Uvnitř byla báseň. Polohlasně předčítala slova napsaná na papíře. Tváře smáčeli tenké potůčky. Slzy lásky i hněvu, štěstí i neštěstí, radosti i smutku. Báseň jí vzala dech. Mettie, ten bojácný hoch v sobě ukrýval takový poklad. Jeho jazyková obratnost a neotřelost v mnohém předčila i ty nejlepší spisovatele a básníky. Mohl se stát mistrem pera, ale doktoři jeho slibnou kariéru utnuli. Zabili ho dřív, než stihl napsat své dílo, dřív než svět poznal jeho talent.

Stojím u pramene,

Přesto žízní zmírám.

Toužím po tobě,

Však na tvou tvář se ji ž nepodívám.

Nevzdávej se,

bojuj vším, co máš.

Nemusí š se bát lidí,

Co mají bílý plášť!

Svlékni si tu košili bílou jako sníh,

Neboj se mě,

Já nejsem jedním z nich.

To vše je jen zlý sen,

Až se vzbudíš, bude nový den.

Vše bude krásné,

Má láska k tobě nikdy nepohasne.

Jako svíčka ve tmě bude zářit,

Zatímco já tě budu před zlem strážit.