Přišla jen tak //POZASTAVENO//

Né vždy je štědrá dobrá

Za neustálého pochechtávání jsem společně s Plateadem vyrazila do ředitelny. "Ty bydlíš se Sakamaki, že jo?" Zeptal se zvědavě. Proč ho to tak zajímá!? Neodpověděla jsem, jen jsem mu položila jinou otázku. "Ty si ze Španělska, nemám pravdu!?" Skoro jsem křičela, původní sympatie vůči tomuhle zelenookýmu blonďákovy vyprchaly. Byl moc zvědavej. Krev v žilách se mi bouřila, z mě neznámého důvodu se přítomnosti Španěla bránila. "Takže ano..." Protáhl pomalu a já už pouze čekala, až se otočí a vypadne. Na jeho pohledné tváři se objevil zlý úsměv odhalující bílé zuby. "Dávej si pozor Lilo Suzuki, půjdou po tobě, a až tě najdou, tak...." Během škodolibého varování se ke mně pořád víc přibližoval. Cítila jsem jeho dech na svém odhaleném krku. "...tak tě sní." Zašeptal smyslně a olízl mi krk. Paralýza doteďka mne držící stát na jednom místě najednou povolila. Prudce jsem ho od sebe odstrčila a rozeběhla jsem se směrem ze školy. "Najdou tě!!" Zakřičel ještě za mnou, to už jsem ho ale skoro neslyšela. Jako blesk jsem vyrazila ze školy a mířila jsem k černýmu Porsche stojícímu na parkovišti. Z kapsy jsem vytáhla kapesní nůž bez přemýšlení jsem auto otevřela a nasedla do něj. Věděla jsem, že z toho bude průšvih, ale přes to jsem auto nastartovala a už jsem si to frčela po silnici do města. V plánu bylo projít se po městě, trochu se odreagovat, ale i ten nejlepší plán má trhliny.

Blonďák sprostě zaklel a nakopl kamínek ležící v cestě. Chlapec byl neuvěřitelně naštvaný. Jeho krásné černé Porsche bylo pryč a vsadil by krk na to, že v tom měla prsty Lilo Suzuki. Nejspíš si neuvědomovala, že vypůjčením elegantního auta si zařídila jednosměrnou jízdenku do potíží. "Hekaté, kdo je tvůj Diabolos?" Zašeptal a pomalými kroky se vydal do města. Ricardo Plateado, tak se chlapec jmenoval, zažil za svůj život už mnoho podivností, avšak žádná se zatím nemohla rovnat osudu Lily. Už jenom to jméno...., Lilo bylo jméno havajského původu a znamenalo štědrá. Ovšem, né vždy je štědrá dobrá. "Jména..." Povzdechl si a narovnal ramena, jako by toto slovo za všechno mohlo a také všechno vysvětlovalo. Zrychlil krok. Bůhví, co ta nezodpovědná holka může za jeho nepřítomnosti vyvést. Proč mu přidělili zrovna tuhle úlohu!? Proč vždycky on!? Co komu udělal!? Nezodpovědná, energická, arogantní, perverzní, tvrdohlavá, statečná a cynická mrcha. Takovou holku prostě nejde uhlídat. Myšlenky se mu honily hlavou jako bouřkové mraky a popoháněly ho k Hekaté, jeho paní....

Ahoj lidi!!!!!!!!!!!

To je taková úleva bejt zase doma......Doufám, že se vám kapitolka bude aspoň trochu líbit a dyžtak pište komentáře, hlasujte, cokoli potěší.... Dneska zveřejním nový příběh, tak kdybyste se hodně nudili, tak si ho můžete přečíst......

Vaše veselá a zvrhlá

                                               Rose

PS. Mám.............. tečkózní................. náladu.....................