Přišla jen tak //POZASTAVENO//

"Proč mě nikdo nechápe!?"

Subaru:

"Kreténi....." Nadával jsem potichu zatímco jsem zavíral okno. Po čtvrt hodině co tu ty neinteligenti neúmyslně vytírali podlahu tím, že se na ní smíchy váleli, se mi je podařilo všechny vyhodit z okna. "Ty idiote!!!" Zařvala naštvaně Lila a společně s Laitem a Ayatem na okno začala házet kameny. Otevřel jsem okno. "Jste normální!? Dyť to okno rozbijete!!!" Lila se mi podívala vzdorně do očí, nadechla se a ticho, které kolem nás vzniklo prořízl její výsměšný hlas. "U tebe v pokoji je to stejně jedno, nikdo by si toho ani nevšiml!!" Zabouchl jsem okno tak silně, že jsem se divil, že se sklo nevysypalo. "Proč mě nikdo nechápe!?" Zařval jsem a praštil rukou vedle zrcadla. Od zdi odpadl kousek omítky a zdi. Kolem díry se vytvořily drobné prasklinky. Občas jsem si přál být někým jiným. Chtěl jsem být někým, kdo je sám se sebou spokojený. Chtěl jsem se podívat do zrcadla a vidět ČLOVĚKA na kterém mi záleží, kterého obdivuji a který něco dokázal. Místo toho vidím jenom trosku, upíra co se byť nechtěně přiživuje na jméně svého otce, vidím upíra s protivnýma a zlýma očima. Vidím bytost kterou na světě nejvíc nenávidím. Vidím někoho kdo je duševně totálně na dně. Vidím špinavého chlapce. Obrazně řečeno, samozřejmě. Mé tělo není o nic víc špinavé než těla mích nevlastních bratrů, teda aspoň fyzicky. "Nad čím tak přemýšlíš?" Ozval se za mnou hlas Lily. "Nad ničím, co by tě mělo zajímat." Zavrčel jsem nevrle. "Dobrá," Povzdechla si Lila a já čekal kdy nastane ale. "ale je to pro tebe jediná příležitost mi to říct, pak už tě poslouchat nebudu." Byl jsem v šoku, čekal jsem něco jako: Ale chci abys věděl, že tu pro tebe vždycky budu. Nebo něco podobného, ale tohle.... No prostě, tohle fakt ne. Zakroutil jsem hlavou na znamení odmítnutí. Ona se usmála a odešla.

Když bílovlasý chlapec odmítl hnědovlásčinu pomoc, nevěděl, že toho bude později litovat, nevěděl, že to bude další důvod pro který se bude nenávidět, nevěděl, že právě odmítnutí pomoci je hnědovlásčina slabina. Ještě téže noci si snad stokrát nadával do hloupých a necitelných blbců. Hnědovláska nato brzo zapomněla, měla spoustu jiných objektů zájmu. Třeba otravování a provokování místních učitelů společně se dvěma zrzky obývajícími stejné sídlo jako ona a bělovlásek, nebo schovávání svého krku před šesti neustále hladovými upíry se kterými žila, další stereotyp jejího dne bylo utíkání před policií a zkoumání a sledování všech upírů ve městě, no zkrátka se nenudila, tudíž se ani nenamáhala přemýšlet nad svými pocity z červenookého upíra. A když zrovna někoho nerozčilovala, neutíkala, nebojovala, nehádala se nikým, či nikoho nesledovala, tak se věnovala dvěma pro ní potřebným činnostem. Spala a jedla, přičemž zvládala ještě být populární ve škole a chodit na doučování matiky. Že jí doučoval Ayato, jeden ze zrzků, kterému šla matika ještě hůř než nejmenované dívce vynecháme, a že proto každé pondělí pronásledovali po celém sídle Reije aby je učil radši nebudeme ani říkat nahlas. Upíři si pomalu, ale jistě zvykali na přítomnost energické, upírama posedlé dívky, dokonce jí dvakrát, s jejím vědomím dali svojí krev. Zvykli si dokonce i na neustálé telefonáty její nejlepší kamarádky, poté co si děvče vydupalo nový mobil. U ní doma jí nikdo nehledal, teda až na celou její bývalou školu. Avšak nikoho z jejích spolužáků nenapadlo jako místo jejího útočiště zrovna Tokio. Když se jí zrzek s kloboukem, Laito jednou zeptal, jestli jí nehledají doma, odpověděla mu, že už na ní určitě zapomněli. Laito, ani nikdo jiný už otázky ohledně její rodiny nikdy nepoložil, bylo to nepsané pravidlo co si vytvořili. Lilo Suzuki, tak se dívka jmenovala, u nich pobývala již přes tři týdny, necelý měsíc. Upíří bratři jí dokonce zařídili jeden volný pokoj ve kterém mohla v "klídku" pobývat, obzvláště proto, že se všichni do jednoho shodli na tom, že už dál nejde, aby na tři hodiny zabrala jejich koupelnu a aby si přivlastnila, jak jejich postel, tak jejich šatník, i s oblečením, pokud se ptáte. To inteligentní děvče totiž zjistilo, že je velmi pohodlné spát v klučičích trikách místo nočních košilek. Naučili se spolu vycházet, oni se k ní chovali slušně a ona jim na oplátku občas, když byly výjimečně hodní a dělali to co ona chtěla dala svojí krev. Naučila je krást krev v krevní bance a tím zamezila jak ubližování občanům Tokia, tak tyranizování jí samé. Vymyslela to dokonale, opovažte se říct, že ne. Jen s jedním z upírů stále byly problémy. Choval se k nim ke všem hnusně a když na něj mluvili, ignoroval je. Hádejte, kdo to byl? Pokud si myslíte, že trn v oku všech upírů byl Subaru, bílovlasý upír, máte pravdu. Schválně jí rozčiloval a zesměšňoval. On nenáviděl jí a ona jeho, teda aspoň to rádi tvrdili....