Přišla jen tak //POZASTAVENO//

"Zůstaň tu se mnou Subaru....prosím."

Subaru:

"Opovažte se... A nebo vlastně klidně, stejně je mi ukradenej, idiot, co si myslí, že když použije pěsti budeme ho všichni milovat..."

Lilina slova směřovaná na mou osobu se mi zabodávala do hrudi, jako střípky rozbitého zrcadla a nutila mně zarývat nehty do kůže, tak silně, že mi tekla krev.

"To si vystihla Lilo." Přitakal Ayato.

Proč od něj ty slova nebolí?

Proč mi nevadí když jsem lhostejný bratrovi, ale vadí mi, když jsem lhostejný Lile?

Co je na ní tak zvláštního, že chci, aby si mě všímala?

"Miluj mě!!! Nenáviď mě!!! Jenom mě prosím neignoruj!!!" Vykřikl jsem hlasitě a zkrvavenou rukou udeřil do zdi.

Otočily se na mně tři páry očí, a v tu chvíli jako by se zastavil čas, omítka padala k zemi šnečím tempem, Všem se nám zpomalil dech a krev v našich žilách proudila aspoň o pět vteřin pomalejc.

"Subaru..." Lila se prudce zvedla a téměř zbožně ke mě natáhla ruku, byla jako ve snách, čím dál tím víc mi připadalo že si vůbec neuvědomuje co dělá.

Její pleť zbledla na téměř upíří odstín a její jantarové oči ztratily obvyklý lesk. Loudavými kroky které připomínaly chůzi lesního ducha se ke mně pomalu blížila, když došla na dosah ruky rozvážně se zastavila a se stále nataženou rukou zavřela oči.

Znamení na její hrudi o kterém Reiji tvrdil že je pro naší planetu buď zkázou, nebo spásou začalo rudě zářit a dívka se bolestí prohla v pase.

Podlomila se jí kolena a doprovázena našimi zděšenými pohledy se skácela k zemi.

Oči stále zavřené, ležela na zádech, přičemž měla pokrčené nohy a z nosu jí tekla rudá krev. Klepaly se jí ruce a přerývaně dýchala. Čelo jí zdobily kapičky potu, díky kterému se jí nazrzlé vlasy lepily k hlavě.

Opatrně jsem k ní přišel a i přes přirozený instinkt upíra jsem se jí nezakousl do krku, ani její krev neolízl, pouze jsem jí zvedl do náruče a snažíc se jí bez nějáké větší úhony odnést do jejího pokoje.

Pomalu jsem si uvědomoval, že tahle odolná lidská dívka není nezlomná, i ona cítila bolest, ani jí nebyl celý svět u kytek.

Ve skutečnosti byla tak moc křehká, Lilina tělesná schránka byla tak drobná, že jsem měl dojem, že se mi v náručí ztrácí stejně jako malí, neviní pavoučci ztrácí v okvětních plátcích růže rostoucí v zahradě obklopující naše sídlo.

Dveře do Lilina pokoje byly pootevřené, takže mi stačilo do nich drknou špičkou nohy a ony se sami otevřely.

Druhou nohou jsem je zavřel a spící Lilu jsem nesl k posteli.

Pomalu jsem Lilu pokládal do neustlaných peřin, už jsem se jí skoro nedotýkal, když se mi okolo krku obmotaly její hřející ruce.

"Zůstaň tu se mnou Subaru.....prosím."

Please přečíst:

Ahoj lidi,

vím že poslední dobou kapitoly nevycházejí moc často, ale mám toho dost ve škole atd., ale to není to hlavní, co jsem vám chtěla říct.... Jde o to, že většina lidí na wattpadu má u svých knížek takzvaný asky, ve kterých se můžete na něco zeptat buďto postav a nebo autorky, takže pokud se chcete na něco zeptat, pište do komentářů.... Jinak taky moc děkuji za to, že čtete, votujete a píšete komentáře, vždycky mně to moc potěší.

Rose