Přišla jen tak //POZASTAVENO//

"Ty mě shipuješ se Shuem!!!!"

Upír se nadechl, vypadal, že se musí hodně kontrolovat, aby mě nezabil. "Laito měl pravdu, musíme tě převychovat, máš děsně nevymáchanou hubu." Jo jasně, opakuj hlášky někoho jinýho, určitě tě budu mít radši! "Jak už jsem řekla, mě nepřevychováte!!" Zašklebil se, vypadal jak ospalá vosa. "To se ještě uvidí." Přikývla jsem. "Jo uvidí,..... teď už zbývá pouze: Co? Kdo? Kdy? a Jak?" Propálil mě hnusným pohledem. Vážně je divný, že ještě nejsem mrtvá. "Hmmm...." Nespokojeně zamručel, otočil se a vydal se ke dveřím jednoho pokoje. Pak jakoby si najednou na něco vzpomněl se prudce otočil. "Jo a mimochodem, žádný normální volný pokoje tu nenajdeš, všechny jsme zlikvidovali." Zamračila jsem se. "Proč?" Upír polkl. "Asi před rokem tady někdo bydlel, někdo, kdo nás ze začátku fascinoval, protože byl neuvěřitelně nevinnej, právě ta nevinnost nás pak začala hrozně rozčilovat." Zhnuseně jsem si odfrkla. "Nemluv sprostě, nevinnost,... brrrr, tak nechutný a sprostý slovo." Upír se uchechtl. "Ale kluci na holkách mají rádi právě tu nevinnost." Zašklebila jsem se. "Tak ať si kluci naserou. Jo a jak se vlastně jmenuješ?" Upír naklonil hlavu na stranu, očividně přemýšlel, jestli mi má své jméno říct. "Jmenuju se Shu, Shu Sakamaki." Vítězně jsem se usmála. "Takže žádný Sakajmakijové, ale Sakamakijové, to se mi ulevilo!!!" Shu se otočil a s nadřazeným výrazem a myšlenkama týkajícíma se mého zdravého rozumu si to vodkvačil, teda vlastně pardon, vodbzučel pryč. Potichoučku jsem se rozesmála, ehm, ehm, šklebila jsem se jak šílenec a u toho se nahlas pochechtávala. "Ty fakt nejsi normální." Uslyšela jsem za sebou hlas toho perverzního zrzka. Jak jen mu to říkali? Lyto, ne to není ono. Možná Laio,..... ne. Hmmmm, asi, Lai...to. Jo! To je ono!! Laito!!! "Laito a Shu..." Zamumlala jsem potichu, Laito vykulil oči. Že bych se spletla? "Co!!? Ty mě shipuješ se Shuem!!! Je to muj brtr!!! Ehmm,... teda, chci říct bratr." Při pohledu na jeho zděšený výraz a při poslouchání jeho žvástů jsem chytla hroznej záchvat smíchu. Panebože, ten je blbej!!! "Neshipuju tě se Shuem, jen jsem si připomínala vaše jména. I když, je zajímavá představa tebe a Shua v posteli a co potom třeba ten brejloun a ten kterýho jsem si skoro nevšimla, jak stál v koutě, ten s bílejma vlasama." Laito se zašklebil. "Myslíš Reije a Subarua." Váhavě jsem přikývla. "Když to říkáš. Teď vážně, opravdu tu není žádnej volnej pokoj?" Laito záporně zakroutil hlavou. "Ne. Ani jedinej, ale pokud chceš, můžeš spát u mě." Nadšeně jsem přikývla. "Super!" Páni, to bude něco! Sdílet pokoj s upírem!!! Laito se usmál, vzal mě za ruku a někam mně táhl.

Z pohledu jedné škodolibé osůbky: Kdybys věděla, co jsem si na tebe nachystala, v životě bys mu na to nekývla! Ó promiň, já zapomněla, ty si neměla výběr! Nad tvým osudem vládnu já!!! ChaChaChá!!!! *nejzlejší smích který zvládnu*