"Jasně..." Zamumlala jsem potichu a zakroutila nad ním hlavou. "Tak konec srandy, zvedej se." Subaru se zašklebil. "Já si nedělám srandu." Řekl a úplně v klídku si na mě dál ležel. Zavrtěla jsem se. "Byla to sranda a teď mně pust." Nadzvedl obočí. "Jak TY můžeš vědět, co z toho, co já dělám je sranda?" Vyplázla jsem na něj jazyk.
"To víš, JÁ jsem prostě inteligentní."
"Nezapomněla si náhodou říct před tím inteligentní NE?"
"Máš pravdu, nezapomněla."
Probodl mně vražedným pohledem a začal se ze mně pomalu zvedat. "Nebyla to sranda." Zašeptal potichu, když už stál na nohách a pomáhal mi se taky postavit. Otevřela jsem pusu, abych mu mohla vynadat, jenže zrovna ve chvíli, co sem se rozhodovala, jestli mu první mám říct idiote, nebo kreténe do salónu vletěli Laito a Ayato. Subaru se tak lekl, že mu podklouzla noha a on spadl na záda, bohužel, k mé smůle v posledním okamžiku před pádem se chytl mého trička a mně stáhl s sebou. Tvrdě jsem dopadla na Subarovu hruď. "Lilo! Nezabíjej ho, my víme, že se chová jak kretén, ale budeme ho ještě potřebovat!!" Než jsem se vřeštícího Ayata byla schopná zeptat, co to sakra zase vyváděj, už jsem byla uvězněná Laitovými rukami. Ayato mezitím přišpendlil Subarua k zemi, aby se na mě nemohl "vrhnout", teda aspoň podle Ayatových slov. "Lilo klid, až splní svůj účel, dovolíme ti ho zabít." Zmateně jsem se koukala na Subara, zatímco mně Laito hladil po vlasech. "Jo jo, přesně tak, pak se budete moc zabít." Přikyvoval horlivě Ayato, mezitím co já jsem bojovala s potřebou se nahlas rozesmát. "My jsme se nechtěli zabít." Řekla jsem s úsměvem na rtech. Laito nekompromisně mávl rukou. "Chtěli."
ČTEŠ
Přišla jen tak //POZASTAVENO//
FanfictionYui už bratry Sakamaki začínala rozčilovat, to její věčný fňukání a stěžování si se už prostě nedalo vydržet. Jejich otci se sice řešení na které přišli příliš nelíbilo, ale nakonec souhlasil a zbavili Yui života. Stala se z ní další Kanatova figurí...
