Byl to jen sen 😌

1.7K 102 23
                                    

Šla  jsem v lese. No spíš  utíkala jsem.  Nevěděla  jsem před  čím  než  jsem ho spatřila.  Byl to on.....  Max.
Snažila  jsem se utíkat  rychle ale když  jsem se otočila  jestli mám  náskok.  Zakopla jsem.  Zkurvenej kořen.  Ležela  jsem na zemi a nemohla se zvednout.  Přišel  ke mě  a řekl,,  co pak kočička  nám  spadla? " a začal  se smát.  Mě  to k smíchu  nepřišlo.  Jelikož jsem chtěla  pryč  od něho.  Chytl mě  za ruku zvedl mne a táhl  zpátky  do té  chatrče  od kuď jsem utekla.  ,, ještě  jednou zdrhneš a je po tobě.' ječela  jsem jak nejvíc  jsem mohla  než  mi vlepil  facku a řekl,,  drž  hubu nebo tě  ohnu  tady a teď.! " radši  už  jsem byla zticha.  Došli  jsme k chatrči  on mě  strčil  do kouta  a já tam radši  zůstala.  Než  ke mě  přišel  a  sundal  si kalhoty.  V tu chvilku  jsem věděla  že  to není  dobře.  ,, tak a teď  mi ho pěkně  vyhoníš a vykouříš. " řekl  a táhl  mě  do místnosti  kde byla  postel.  Prvně  jsem mu  ho musela vyhonit a pak...........  Pak vykouřit.  Když  už  se udělal chtěl  abych to spolkla  ale já  nechtěla.  Vlepil mi facku  a já  mu to plivla  do obličeje.  Naštval se s tak mě  ohnul  o stůl.  Začal  do mě  přirážet  ze zadu.  Bolelo  to ale jemu to bylo jedno.  Jako bych byla věc.  Brečela jsem.  Sakra moc to bolelo.  Když  se do mě  udělal.  Vzal pouta a přidělal  mě  k židli.,,  otěhotníš  a je po tobě. " řekl  a odešel  pro něco  vedle .

Vyletěla  jsem z postele a hledala ho.  Sakra co se to stalo. ? Chtěla  jsem utéct  ale pak mi došlo  že to byl jen sen.  Byla jsem celá  zpocená  a klepala  se.  V hlavě  jsem si opakovala   byl to jen sen,  byl to jen sen.  Chtěla  jsem se jit převléct ale bála jsem ze jít  do pokoje.  Proto jsem šla k Mattymu do skříně a půjčila  si od  něho šedý  triko a černý  boxerky . Potom jsem si zpátky  lehla do postele a snažila se usnout.  Ale nějak  mi to nešlo.  Proto jsem asi po půl  hodině  vstala vzala si mobil a šla dolů.  Teda chtěla  jsem jít  dolů.  Ale pak jsem přemohla  svůj  strach a šla do ,,svého ,, pokoje.  Měla jsem divný  pocit a tak jsem vzala tašky  a kufry  do kterých  jsem si rychle sbalila všechno  oblečení  a věci  které  jsem tady  měla.  Potom jsem to rychle donesla k Mattymu  do pokoje a ten,,  svůj,,  zamkla.  Tam už  nevkročím.  Šla jsem do kuchyně kde jsem si udělala  silný  kafe.  Furt mi v hlavě hrál  ten sen.  On už  mě  pronásleduje  všude.  Nejenže  v tý  nemocnici.  Ale pak to co se stalo v tom parku a pak jak jsem viděla  něco  v tom pokoji tak teď  už  i ve  snech.  Co když  se ten sen doopravdy stane?  Sakra já se bojím.  Vypila jsem kafe a rozhodla jsem se jít  za Mattym.  Tam mi přece  nemůže  nic udělat  jsou tam lidí.  Teda aspoň  doufám.  Šla jsem nahoru k Matymu do pokoje.  A z kufru  jsem si vytáhla 

vlasy  jsem nechala rozpuštěné

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.


vlasy  jsem nechala rozpuštěné.  A šla.  Před nemocnicí  jsem se zastavila a pořádně se nadechla.  Šla  jsem rovnou k němu  do pokoje.  Nikde jsem se nezdržovala. Nechtěla  jsem ho potkat.  Zaťukala jsem a vešla.  Matty  stál  v černých  džínách a army triku u postele.  Koukala jsem na něj  jako na blázna  co dělá když  tady  má  být ještě  asi tři  dny.  ,, nekoukej na mně  jako na blázna  a pojď  sem.  " řekl  a roztáhl  ruce.  Přišla jsem k němu  a on si mě  stáhl  do polibků.  ,, přemluvil  jsem doktora   a můžu můžu  domů už  teď.  " jak to do řekl  byla jsem ráda  aspoň  nebudu  sama doma.  Arty totiž  zítra  odjíždím.  Šli jsme ruku v ruce na recepci.  Matty tam podepisoval propouštěcí papíry a já  čekala  když   tom mi přišla  SMS.  Rozklikla jsem ji a tam bylo  : zkus o tom  někde  ceknout a někomu  koho máš dost ráda  se něco  stane.
Hned jak jsem to dočetla  bylo mi jasný  od koho to je.  Koukla jsem kolem sebe.  A uviděla  ho.  Stál  tam v ruce  telefon  a jeho zrak směřoval  na mě.  Matty mě  v tu chvilku vzal za ruku  a já  mu za to byla vděčná.  Jelikož  jsem tam stála  jako omámená.





Ahojky  lidičky  snad se vám  další kapitola líbila.  Píšu vám  ji po cestě  z Brna a  doufám  že  už  tam nikdy nebudu muset jet.  Strávit  tři  hodiny v nemocniční čekárně.  To je sen  každého v tomhle vedru.  A omlouvám se za chyby. Snad se vám  líbila  a budu se snažit  co nejdříve  napsat další  😁😃😘😍💜💚

Miluju tě ale bojím se ti to říct # 1Kde žijí příběhy. Začni objevovat