Vampire

Sen, to co mi zbylo.

Markus

Bylo mi pouhých 12 let, když jsem zažil svůj první nejhorší den v mým nekonečným životě. Byl to den kdy se můj otec rozhodl zabít mojí chůvu Alexu McFeelovou. Vychovávala mě vlastně už od malička a to ani nemluvím o mých bratrech. Byla tu pro mě vždycky když matka s otcem byly v práci a nebo měli důležité schůze, bály, plesy a hostiny. Vařila, uklízela a vyprávěla ty nejlepší příběhy na světě. Ten den, sdělila naší rodině zprávu o tom že je čarodějka. Otec se nesmírně naštavl, už odjakživa lidé nesměli mít s čaroději nic společného a spolupráce s nimi byla vodítkem ke smrti. Asi hodinu na ní otec s matkou křičeli a já s bratry jsme to sledovali. Chtěl jsem taky křičet, ať jí nechají být že nám přece nic neprovedla, ale nemohl jsem, pusa mi to nedovolila. Lítala facka za fackou a nakonec otec prohláil že jí bude muset zabít a nahlásit policii že spáchala sebevraždu u nich za domem. To už jsem protestoval, ale matka mě okřikla ať jsem potichu a pak mě i s Davidem a Taylorem poslala do našeho pokoje. Byl jsem z bratrů nejstarší i když jen o rok, ale většinou to bylo tak že mě poslechli, proto jsem jim řekl ať zůstanou v pokoji a já se půjdu podívat co s Alexou udělají. Nco mi říkalo ať tam jdu, ale já jsem věděl že to co tam uvidím nebude pěkný. I přes to jsem tam šel. Šel jsem do sklepa za rodiči a za Alexou. Vypadala jako kdyby s tím počítala a byla připravená. Věděla o mě, věděla že jsem tam. Vždycky jsem si říkal, že je jiná, zvláštní a milá.

Matka celou cestu do sklepa klela a snažila se sama nějak uklidnit. Otec vlekl Alexu po schodech dolů. Postavil se před ní řekl jí pár hnusných posledních slov a bez mrknutí oka jí střelil. Pistoli vytál jen tak z kapsy a já musel před výstřelem zavřít oči a zacpat si uši. Schoval jsem se pod schody a počkal až rodiče odejdou. Alexa ještě žila když jsem se k ní doplazil a chytil jí za ruku se slazama v očích. ,,Markusy, musíš mi dát jeden veliký slib." Zachrchlala Alexa a snažila se nabrat nějaký vzduch do plic.

Kýval jsem na ní hlavou. ,,Dobře, jaký?" Ptal jsem se.

,,Jelikož jsem čarodějka, mám schopnost vidět do budoucna. Viděla jsem jednu dívku. Je to velice důležitý člověk pro vaší budoucnost. Musíš mi slíbit že jí pomůžeš!" Zatřásla semnou a zakašlala. 

,,Slibuju. Slibuju že jí pomůžu. Ale jak jí poznám?"

,,Poznáš." Usmála se a zavřela oči. Vrtěl jsem hlavou a začala jsem s ní třást. Nesměla umřít, nesměla!! Nesměla! Byl jsem u ní dokud mě tam nenašli rodiče, dlouho jsem se  s nima nebavil. Policie řekla že to muselo být opravdu stresující žít s čarodějnicí a všichni z rodiny tak uboze lhali. 

Pobudil jsem se a hodiny ukazovali pár hodin po jedenátý hodině dopoledne. Proč se vlastně koukám na hodiny? Čas už mi dlouho starost nedělal. Bral jsem ho jako kdyby to byl jen pomyslný panáček, který se nikdy nezastaví. Vstal jsem z postele a uviděl jsem jak mi po hrudi stékají kapičky potu. Tenhle sen se mi zdál už asi po stý, ale tu holku, kterou jsem měl potkat jsem ještě nikdy nepotkal. Už přestávám doufat. 

Zašel jsem do koupelny a opláchl jsem si obličej. Oblekl jsem si nějaký tričko a šel do kuchyně. Musel jsem to zapít. Nejlépe mlékem. Jak já ho zbožňoval. Stejně jako ten krásný česnek. S tím je však už 131 let konec. Ano, jsem na světě, na tomhle blbým světě už 131 let. Jsem upír a není to nic na co bych byl hrdý, je to ponižující ale na druhou stranu i zábavný.

Došel jsem k lednici a vyndal dvoulitrovou láhev mléka. Lil jsem to do sebe asi půl minuty monžá víc a tak litr ubyl. Když jsem se vracel do pokoje narazil jsem na svého mladšího brášku, Taylora. ,,Co chceš?" Štěkl jsem. Většinou to byly tak primitivní věci, že jsem ho stejně ignoroval. 

,,Máme nový sousedy." Podotknul a poplácal mě s úsměvem po rameni. Mířil zpátky do jeho pokoje.

,,No a?"

,,Uvidíš." Křikl na mě. Protočil jsem oči a zabouchl dveře od mého pokoje. Sousedi - novej oběd, jedinej dobrej důvod se na ně těšit.

Ok. Tuhle story bych chtěla jako "opravdu" psát.. :DDD Jelikož miluju TVD a všechno okolo nich a tak, bude to taky o upírech ale nejsem kopírka takže to nebudou TVD, ale něco s těma příšerkama a tak.. :DD Musím říct že mi opravdu hodně pomohla Kirsinija.. :33 Děkuju Obře! :D Budu strašlivě ráda za názory, kritiku, komenty, vote a hlavně reads.. :))* Doufám že vás to bude bavit.. :)) Opavdu bych si přála, aby to mělo úspěch.. ;)