Vampire

Proč se mi to líbí?!

,,To si říkáš chlap?!" Zakřičela Erunis na Taylora, když jí zavíral do pokoje v domě. Byl plně vybavený až si Tay říkal že je to pro ní škoda. Byla svázaná a z ruky jí tekla krev.

,,Nechtěj mě naštvat. Uvědom si že ti z ruky srčí krev a já mám hlad." Mrknul na ní a snažil se jí ruce trochu víc svázat.

,,Au. Jak jsi říkal, srčí mi z ruky krev, nejsem tak silná jako před tím. Nemusíš to tak utahovat!" Křikla na ně a Taylor kupodivu povolil.

,,Nebyla jsi silná. Jsem upír." Kroutil očima.

,,Jo a já elf." Usmála se Erunis. ,,Jestli se jen dotkneš mojí krve, zabiju tě!" Zasyčela a mřihmouřila na Taylora oči. Poznala že je hladový, jelikož se jí celou dobu koukal na otevřenou ránu po kulce. ,,Ale mohl by jsi mi tu kulku vyndat." Zklidnila hlas a prosebně se na něj podívala.

,,Na to jsem až moc hladovej." Zasmál se a odtrhnul od ní pohled.

,,Ale no tak!" Zafňukala a nastavila mu svázané ruce.

,,Fájn!" Prsknul a pak ponořil opatrně svoje prsty do jejího ramena. Trochu se zachvěla a zatínala zuby bolestí. Koukala přitom na Taylora a ten jeho pohled za to opravdu stál. Jakmile tu kulku vyndal, začala se smát. ,,Co je?" Zeptal se Taylor.

,,Viděl jsi se?!" Popadala dech ze smíchu. ,,Jak ty můžeš někoho zabít?!" Pořád se smála.

,,Nech toho!" Zuřil Taylor. ,,Umim zabíjet!" Křiknul a vytasil zuby.

,,Tak to ti nevěřim. Určitě piješ krev z pytlíčku vid?" Smála se Erunis a nevěnovala mu pozonost.

,,Nevěříš?!" Syknul, chytnul jí pod krkem a ona najednou ztichla. Taylor se začal ústy přibližovat k jejímu ramenu.

,,Ne, nech toho! Nedělej to!" Křičela, ale on se jen s úšklebkem zakousnul do jejího masa a sál.

Erunis trochu vzdychla. Byla to sice bolest, ale taková jiná. Dokonce by mohla říct že se jí to líbilo. ,,Bože." Vzdychla jak nemohla uvěřit tomu že je to tak skvělej pocit. Najednou se celá uvolnila a Taylor si jí k sobě víc přitlačil. Sál víc a víc. Čím víc jí ubívalo krve, tím víc se jí to zamlouvalo. Chtěa křičet, ať toho nechá, ať jí to už nedělá, jenže nemohla. Líbilo se jí to. Vzdychala a oddechovala. Pak se taylor odlepil od jejího ramene a uviděl její rozztřesený pohled. Olízl si rty a pusu neměl ani od kapičky krve. Koukali na sebe. Oba docela udýchaní. ,,Tohle. Už nedělej." Vydechla Erunis a pomalu se k němu přibližovala.

,,Opravdu už to nechceš?" Usmál se Taylor a taky se k ní nakláněl. ,,Opravdu?" Opakoval. ,,Opravdu?" Řekl to tak nejtišeji jak jen to šlo.

,,Seru na to!" Naklonila se k němu tak že se políbili. Tay na nic nečekal a svázanou Erunis si k sobě přitáhl jak jen to šlo. Líbali se anakonec to skončilo zuřivým a vášnivým sexem.

Byla jsem v pokoji sama s Ewe, která se snažila mi pomoct zjistit můj osud. Když už jsem si myslela že se konečně dozvím to co chci do pokoje přišel Jonathan a všechno se muselo dělat zase odznova. Ale dobré bylo že mi přinesl prsten, se kterým můžu na slunce. Poděkovala jsem a pak jsem se zase soustředila na Ewe. ,,Ten prsten." Ukázala na něj.

,,Jo?" Zvedla jsem obočí.

,,Pomůže nám!" Sykla a já jsem jí ho hned podala. Udělala jakousi polívku nebo co to bylo. byla to voda s česnekem a se vším co se mi protivilo. Divila jsem se že to není svěcená voda. Sledovala jsem všechno co dělá, ale žádné čarovné řeči a ani vánek z venku rostě jen ta polívka a prsten. Prsten se po chvilce čekání položil do té směsi a nechal se tam asi pět minut. Pak se to zapálilo a asi za pět sekund planem zhasnul. Když zhasnul v malé mističce byl už jen prsten a suchý.

,,Vezmi si ho." Podala mi ho a já jsem si ho nasadila. ,,Teď zavři oči." Dělala jsem všechno co mi řekla. ,,A uvolni se. Mysli na to co chceš vědět a s tou myšlenkou si jen tak hraj ve své hlavě." Šeptala ty slova a já jsem za chvíli cítila malý mrazivý vánek na mé tváři.

Otevřela jsem oči a uviděla jsem bílo. Všude kolem mě bylo nekonečně bílé a pak jsem uviděla postavu jak stojí ke mě zády. ,,Halo?" Zeptala jsem se.

,,Alice. Je mi moc líto co se ti stalo." Slyšela jsem. Ten hlas jsem znala. Byla to máma! Hned jsem se zvedla a vyrazila za tou postavou. Stála a zalívala malou kytku která vysela jen tak ve vzduchu.

,,Mami?! Kde to jsem a jakto že jsi tady?!" Ptala jsem se rychle.

,,Holčičko to tě přece nezajímá." Usmála se na mě. ,,Povím ti co je tvůj životní cíl a co je potřebné udělat aby jsi byla šťastná a zbavila ses problémů."

,,Vážně? Tak co? Co to je?" Ptala jsem se s malým úsměvem.

,,Teď ne. Teď není vhodná doba." Usmála se a pohladila mě po tváři. Tvářila jsem se divně a nechápala jsem co se děje. ,,Musíš za mnou přijít. Do lesa."

,,Cože? Ty jsi živá?! Myslela jsem že tě táta zabil." Když jsem si vzpomněla na tu minutu strachu vehnaly se mi slzy do očí.

,,Kdepak. Tvůj otec je ale blíž než se ti zdá. Tahle květina tě ke mě dovede, světlo ti ukáže cestu. Dávej na sebe pozor zlatíčko."

,,Ale ne, počkej!" Křikla jsem ale to už se to předemnou všechno rozplynulo a když jsem se rozkoukala držela jsem tu kytku a předemnou byla Ewe.

,,Tak co? Co se stalo?" Ptala se Ewe.

V příštích minutách jsem jí to všechno řekla a ukázala jsem jí tu kytku. ,,Musíme jít!" Rozhodla jsem se. ,,Hned."