Vampire

Zabiju tě.

Přišel tam Markus. Vykulila jsem oči. ,,Toho znám!" Zašeptala jsem směrem k Erunis. Podívala se na mě ale nevnímala, sledovala situaci.

,,Vážně jsi je přivezl?" Přišli ještě další dva kluci, ty už jsem ale neznala. ,,Víš co budou dělat rodiče až se to dozví?" Mluvil jeden z nich.

,,Nedozví se to. Proč by jsi to říkal?!" Okřikl ho Markus a šel k těm holkám co tam jen tak seděli a ani se nehly. Jednu z nih pohladil po tváři a ošklivě se na ní usmál. 

,,Já tohle dělat nebudu. Taylore?" Otočil se na třetího z kluků.

,,Proč ne?" Usmál se údajný Taylor a šel za holkama stejně jako Markus. ,,Davide, krev z tepny ti přece nevadí, neboj. Už jsi to přece zkoušel." Zvedl jednu holku čichl jí ke krku a pak jí strčil na Davida. Pak zvedl ještě jednu a dal jí ruku kolem ramen. ,,Dělej!" Křiknul na něj. Markus je jen pozoroval. 

,,Řekl jsem že to dělat nebudu!" Křikl na Taylora zpět David. Znovu jsem nechápala.

,,Fajn." Usmál se Markus. ,,Nechceš? Nechtěj." Vzal poslední děvče za ruku a přitáhl si jí k sobě. Podíval se jí přímo do očí a řekl. ,,Nebudeš křičet." Pak se otočil zpět. ,,Na tři?" Podíval se na Taylora.

,,Seru ti na tři!" Zasmál se a kousl dívku do krku. Hned na to udělal Markus to samý. Cože?! Musí je to bolet!

Zakvýkla jsem a když jsem zjistila že to všichi tři postřehli, rychle jsem se chytla za pusu a schovala se za velký balík slámy. ,,Alice!" Vyjela na mě Erunis.

,,Je tu ještě někdo Markusy?!" Okřikl ho David.

Obě kouslé dívky spadly na zem, bylo to slyšet. ,,Nevím o tom. Že by další chod?" Zasmál se zas.

,,Ví o nás, skvělý." Šeptala Erunis. ,,Schováš se a ani nemukneš, odlákám je." Rozběhla se pryč šíleně rychle.

,,Ne!" Zašeptala jsem, ale bylo pozdě. Sakra. Jsou tu tři masový vrahové a já neumim bejt potichu. Ale já se jich nebojim. Prostě to nějak sehraju, jen když mě najdou samozřejmně. Teď, budu se snažit nepozorovaně odejít.

Nakoukla jsem škvírou co se bude dít. Ten Taylor se rozběhl za Erunis ještě rychleji než ona. David pustil tu holku a kroutil hlavou. ,,No skvělý. Chceš aby zjistili lidi co jsme zač?! Modli se že jí Tay chytí, s tímhle nechci mít nic společnýho. Nazdar!" Odešel. Markus tam zůstal sám a vztekle kopl do jednoho balíku, kterej se od něj vzdálil o čtyři metry určitě. O můj bože, jestli tohle přežiju asi na tebe začnu věřit. Prosila jsem. Posouvala jsem se potichu od balíku k balíku než jsem narazila na vidle. Šlápla jsem na ně a kdyby je někdo nezarazil asi by se odzazili od mojí hlavy. Oh ne, Markus. Ted mě zabije a bude po všem, ale ne něco vymyslim. ,,Ahoj." Pozdravil, je to docela na dobrý cestě.

,,Ahoj, díky bohu že jsi tu. Ta pomatená žena mě tu držela a snažila se mi namluvit že jste vrahové!" Objala jsem ho. Fuj, už nikdy víc. Ale hezky voněl. Ne! Vzpamatuj se sakra Alice!

,,Vrahové?" Zeptal se když jsem se od něj odrthla a usmívala se, což pro mě bylo opravdu těžké v téhle situaci. ,,Bohužel ti to nesežeru Alice." Usmál se a vzal mě kolem pasu. Fajn, tak to nevyšlo co teď?! ,,Máš nějaký plán Bé?"

,,Vlastně ne." Rozbrečela jsem se. Stejně se mi chtělo brečet celou dobu tak jsem to teď aspoń vypustila. ,,Ale!" Otřela jsem si slzy a když jsme zastavili tak jsem se napřímila. ,,Ale já se tě nebojim! Budu se bránit takže, to klidně zkus!" Byla jsem strachy podělaná, ale neztrácela jsem naději. Vlastně jo, ztratila jsem jí a to úplně.

,,A co mám zkusit?" Ptal se a chtěl se ke mně přiblížit, ale já byla tak odvážná že jsem couvala. Většího poseru by jste nepotkali. ,,Nic zkoušet nebudu, jen chci vědět co všechno jsi z našeho rozhovoru pochopila."

,,Nic, absolutně nic!" Kroutila jsem hlavou. Narazila jsem na balík a měla vytřeštěný oči.

,,Fajn, ale jelikož ti nevěřím..." Zapřemýšlel. ,,Zabiju tě." Usmál se.

,,Cože?! To ne, nic jsem přece nepochopila a nic jsem neviděla. Markusy sotva mě znáš. Můžem bejt kámoši." Křenila jsem se a marně doufala.

,,Alice, Alice. Kámoši? Člověk a upír? Ale no tak." Zamlaskal a já jsemprávě zjistila další překvápko, je to upír a ti jeho dva kumpáni určitě taky.

,,Co? Upír? Ty jsi... Cože?!" Vzdychla jsem. Už jsem to prostě vzdala. ,,Fajn. Zabí si mě, může mi to bejt vlastně jedno. Právě jsem zjistila že vlastně neznám svoje rodiče, potkala jsem elfku a právě jsem viděla tři upíry jak se krmí na nevinných holkách. Super den. Takže... Do toho!" Napřímila jsem se a nastavila krk.

,,No vidíš. Víš..." Přišel ke mně úplně blízko a pohladil mě po krku. ,,Já mám tak trochu za úkol ti pomoct. Tvoje prababička Alexa mě o to poprosila když umírala."

,,Počkej, ty jsi jí znal?"

Kýval hlavou na souhlas. ,,A teď ti pomůžu. Smrt je přece osvobození."

,,Osvobození? Zemřít tím že ti upír rozkousne důležitou tepnu je osvobození? Tak to máme odlišný názory na osvobození." Podotkla jsem a hodila po něm hnusnej pohled.

,,Pššt..." Zašeptal a kousnul. Cítila jsem chvilkovou bolest ale dalo se to vydržet. Bylo to jako když vám berou krev ale hrozně rychle. Začali se mi podlamovat kolena nakonec jsem ležela na slámě na zemi. Oči se mi pomalu zavírali a já cítila že umírám.

Na obrázku je Alice...

Děkuju všem za vote... :33