Vampire

Jaké je upírství?

Otevírala jsem snad každý dveře co jsem viděla jelikož jsem netušila kde je Markus a kde mám být i já. Narazila jsem na malý dveře. Byly starý a odlišný od těch ostatních. Když jsem vzala za kliku začala mě strašně pálit ruka. Rychle jsem s ní škubla a chytla se za ní. V tu chvíli se otevřeli dveře úplně z druhé strany chodby a někdo šíleně rychle vyšel. Jasně ta nadaná rychlost upírů. Stál naproti mě Markus a rychle mi chytl ruku. Všimla jsem si že s ní taky něco má. Byla jsem zticha jen tak ho sledovala co bude s mou rukou dělat. Měl úžasný ruce. ,,Co-co to děláš?" Zašeptala jsem.

Podíval se na mě. Krásnej pohled v tu chvíli. ,,Máme asi další problém." Oznámil mi. Pustil mojí ruku a odcházel. Rychle jsem se z jeho pohledu vzpamatovala a rychle vystřelila za ním. Na mě to byla až moc rychlá rychlost a tak se mi trochu zamotala hlava. Ale Markus mě hned chytil. Mlčeli jsme. Nelíbilo se mi že se tahle chová. Znala jsem ho sice jenom chvíli ale věděla jsem že je až moc aktivní a pořád mluví. A teď?!

Stoupla jsem si a odkašlala si. Nasadila jsem neutrální výraz a promluvila do toho nekonečného ticha. ,,Jaký problém?"

,,Jsme propojeni. Stejná ruka stejný rzanění." Odcházel a já ho následovala, už pomaleji. ,,Jo a na ty dveře už nešahej, klika je ze stříbra."

Vstoupil do místnosti a já pak, když jsem do ní taky vstoupila, že je to jeho pokoj. Slíknul si tričko a lehnul si na postel. Spadla mi brada když si ho sundal. Úplně se mi ten okamžik spomalil jak to bejvá ve filmech. Měl tak skvělý tělo. Ty dvě řady břišních buchet vedle sebe! Jsem si stoprocentně jistá že jsem na něj teď koukala s otevřenou pusou. A taky že jo. Rychle jsem jí zavřela a snažila se na něco zeptat. ,,Jak to teda chodí?"

,,Co myslíš?"

,,No to upírství. Je to spíš jako v Upířích Denících nebo ve stmívání nebo v True Blood?" Sedla jsem si vedle něj na postel a koukala na něj zvídavě.

,,No když to chceš přirovnávat k filmům tak je to spíš jako v Upířích Denících a True Blood. Stmívání rovnou vyškrtni." Zasmál se.

,,Nesvítíte na slunci a když vám někdo trhá hlavu tak to neskřípe jako když řežeš do poystyrénu?" Taky jsem se zasmála.

,,Ne to fakt ne." Smál se a sedl si vedle mě. ,,Líbíš se mi.." Zašeptal a chtěl mi dát vlasy za ucho.

,,Neopovažuj se! Nejsem ten typ co s tebou skočí hned do postele, zlato!" Prskla jsem a usmála se ironicky.

,,Škoda." Zase si lehnul. ,,Tak co chceš vědět?"

,,Nosíte prsteny proti slunci?"

,,Nejen prsteny."

,,Fajn. Vadí vám česnek?" Vstala jsem a začala jsem chodit po místnosti.

,,Jako lidem kyselina sírová."

,,Stříbro vám vadí, to už vím. Co rakve?"

,,Proboha jen to ne!"

,,Kolíky z dřeva?"

,,Koho by to nezabilo?!"

,,Jídlo?"

,,Co je s ním?"

,,Jestli jíte normální lidský jídlo?"

,,Jo. Nejlepší na to že jsi upír je to že se můžeš opít a druhej den nemáš kocovinu a nikdy ti neni špatně."

,,OK. A co ten test s krví co mi dávala Eve?"

,,Chtěla zjistit jakou skupinu sneseš. Každý snese nějakou ale jedna maximálně dvě mu vždycky nesednou a tělo jí prostě nepřijme."

,,A co ty, jakou piješ?" Ptala jsem se, zastavila se a čekala co řekne. Rychle se zvedl jako předtím já šla za ním a zastavil se snad jen centimetr odemně. ,,Markusy..." Zašeptala jsem.

,,Ano?" Pohladil mě po tváři. Kdybych byla normální a necloumali semnou hormony auž by jsem mu jednu vrazila, ale nějak to prostě nešlo. už od tý doby co jsem se probrala v tý stodole na něj musím furt myslet. Bojím se i usnout. Přitom je mi tak šíleně odpornej. Zabil mě!

,,Ne.." Odtáhla jsem se.

,,Ale proč?!" Křikl.

,,Proč jo?!" Křikla jsem zase já na něj. Usmála jsem se a mrkla jsem na něj. Otočila jsem se a odešla z pokoje.

,,Tak mě neprovokuj Alice!" Slyšela jsem za dveřma. Musela jsem se usmát a pak jsem vyrazila za Jonathanem. Měla jsem pár otázek, který bych Markusovi mohla tak stěží říct.

Na obrázku je Alice...

Doufám že se líbí.. Je horko a blbě se píše když máte zapařenou hlavu.. :(( Komenty by sedli a vote taky.. :))*