Vampire

Vidina a Leny příběh.

Zaběhla jsem do nějakého pokoje a jelikož tam nebylo nic co bych si mohla vzít na sebe omotala jsem si kolem těla prostěradlo. Snažila sjem se někoho najít, ale asi to byl až moc veliký dům.

Jak jsem se tak toulala, zjistila jsem že mi to tu něco připomíná. Jela jsem rukou po zdi a před očima se mi mýhaly něco jako vzpomínky. Ale nebyly moje. Pak jsem uviděla jedno staré zrcadlo. Přišla jsem k němu a prstem jsem se optrně dotkla.

Najednou se mi obraz v očích zbarvil trochu do hněda. Vintage. Rozhlídla jsem se a zjistila jsem že je večer, protože všude svítili svícny a svíčky. Kolem mě někdo proběhl. Nejdřív jsem se lekla, ale když jsem zjistila že mě asi nevidí, byla jsem v pohodě. Ale stejně jsem nechápala co se to děje.

,,Rachel (rejčl) jsi tu?!" Uslyšela jsem Markuse. Ohlídla jsem se a on nakukoval do jednoho pokoje. Došla jsem k němu a vlezla jsem za ním do pokoje. ,,Rachel." Zopakoval.

,,Pšššt." Usylšela jsem. Rychle jsem hledala odkud to jde. Oknem sem právě lezla nějaká holka. Asi Rachel. ,,Někdo tě uslyší." Zašeptala a rozběhla se za Markusem. Skočila mu do náruče a pak se začali líbat. Líbali se asi tři minuty a pak toho konečně nechali a já zase mohla sledovat situaci.

,,Už mě nebaví se takhle schovávat." Podotkla Rachel.

,,Mě taky ne, ale nikdy by nám to nedovolili to přece víš." Reagoval Markus. ,,Upír a vlkodlak není dobrá dvojice." Dodal. Otevřela jsem pusu při tom co řekl. Ona je vlkodlak?! Nejsem rasista, ale tohle asi vážně nejde dohromady.

,,Koukni na nás. Máme se rádi, jsme dobrý příklad toho že je to skvělá věc." Usmála se.

,,Když jim to řekneme bude válka." Svěsil oči Markus.

,,Tak ať. Klidně jí povedu." Pokrčila rameny. ,,Markusy, dobře víš že tě miluju a nikdy bych tě nezklamala."

,,Tak nech tu válku plavat." Domlouval jí. ,,Jestli válka začne půjdu bojovat za náš rod."

,,Neboj. Žádná válka nebude, když to nechceš." Usmála se a políbila ho.

V tu chvíli jsem se ´probrala´ a byla jsem i docela zadýchaná. Koukala jsem kolem sebe a tam zase starý dům a staré známé časy. Upírské časy. Trochu jsem se chytla za hlavu a chtěla jsem odejít.

,,Co jsi viděla?" Ozvalo se za mnou. Otočila jsem se a tam stála nějaká holka. ,,Pojď za mnou." Ukázala a vydala se pryč.

Chvíli jsem váhala ale pak jsem za ní vyběhla a následovala jsem jí.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

,,Obleč se." Hodila mi nějaké věci. ,,Tak, řekneš mi co jsi viděla?"

Koukala jsem na ní a nemohla jsem uvěřit že existuje někdo kdo by se ke mě choval normálně. Tím myslím že by mě neponořil do česnekový vody. Sundala jsem si prostěradlo a rychle jsem si nandala tílko s džínama. ,,Kdo jsi?" Ignorovala jsem její dotaz a ptala jsem se. Cítila jsem že není upír. ,,Nejsi upír."

,,Ježiš jen to ne!" Zasmála se. ,,Jsem Lena. A jsem člověk."

,,Jo to cejtim." Zvedla jsem obočí. ,,Já jsem Alice." Kývla sjem na ní hlavou.

,,Já vím kdo jsi." Podotkla.

,,Jak to? A jak víš že jsem něco viděla?" Ptala jsem se.

,,Moje matka má stejný dar jako ty." Začala. ,,Ještě se neznáme, řeknu ti něco o sobě. Když mi bylo 14 znásilnil mě matky přítel. Když se to máma dozvěděla, dala si to za vinu. Začala pít a když v sobě měla hodně alkoholu, napadlo jí proč to asi udělal. Když jsem se jí ptala proč, odpověděla mi že se mu prý už nelíbí kvůli tomu že stárne a je čím dál víc starší. Bylo to absurdní, ale ona tomu prostě věřila. Utekla z domu a když přišla byl z ní upír." Na chvíli se umlčela.

,,Páni, to je mi líto." Zašeptala jsem.

,,Ale ne, vůbec ne. Vzala jsem to docela v pohodě. Ale ona přestala chodit do práce, její přítel jí nechal a já s ní zbyla sama doma. Ven mohla jen večer a měla čím dál větší hlad. Chodila pít hodně daleko a mě to vlastně bylo jedno. Ale já neměla z čeho žít a tak sjem udělala to co jsem musela. Máma se pak dlouho nevrátila domů a tak jsem šla na ulici. No a teď jsem tady." Usmála se, ale jen na chviličku.

,,A jak jsi se dostala sem?"

,,Jak ti asi došlo jsem děvka. Beru to jako každý jiný povolání a tak jsem jeden večer čekala na zákazníka. Dorazli dva. Jeden mi nabízel 500 jako každej jinej a tak sjem za ním chtěla jít, ale pak jsem uslyšela druhýho. Zakřičel na mě ´15 000´. Okamžitě jsem se ohlídla a tam stál..."

,,Markus." Usmála jsem se. Ona hned taky. Dokončila jsem za ní větu a asi správně.

,,Jo, přesně on. Nakonec se oba dva poprali a já hned poznala že je to upír. Nejdřív jsem měla strach, ale pak jsem zjistila že za tak skvělý prachy bych udělala cokoliv. Tak jsem šla a pak jsem skončila i u Taye a Davea. No a teď jsem narazila na tebe. Řekneš mi teda co jsi viděla?"

,,Markuse a Rachel." Odpověděla jsem. Leně spadl úsměv z tváře a koukala na mě jako kdybych nebyla skutečná.

Na obrázku Lena...

Díky za skvělou podporu.. :)