Vampire

Nová rodina.

,,Já jsem Eve. Tamhleto," Ukázala na staršího muže, který šel za ní. ,,To je Jonathan, můj muž. Markuse znáš, jeho bratr David a pak je tu ještě jeden, Taylor, můj třetí syn. Lawersonovi." Následovala jsem jí a ona mi představovala její rodinu. Sledovala jsem jejich dům. Bylo to tu moderní a hezky to tu vonělo. Zase jsem měla hlad. Posledních pár minut jsem byla hladová pořád. 

,,Já jsem Alice Barnetová." Představila jsem se jí.

,,Nemáš náhodou hlad?" Zeptala se.

,,Strašnej!" Křikla jsem. ,,Ale nikoho zabíjet nebudu!" Dodala jsem.

,,Třeba budeš muset." Přišel Markus. Odporně jsem se na něj podívala a on se opřel o futra dveří a mrknul na mě. Jonathan odešel a David vyndal z poličky čtyři skleničky. Postavil je na stůl a já to všechno pečlivě pozorovala. Eve vyndala z lednice čtyři pytílky s krví a já se zakřenila.

,,Bože, udělali jste ze mě monstrum." Nemohla jsem se koukat jak to lije do sklenic. Markus se zasmál. už jsem to nevydržela a vyjela jsem po něm. Když jsem do něj strčila odletěl čtyři metry pryč a dopadl těžce na malý stůl, který se hned rozbil. Koukla jsem se na svoje ruce a usmála se.

,,Skvělý, zjistila jsi že máš větší sílu než před tim. Hodná holka." Zvedal se a zase se smál. Strašně rychle jsem se k němu dostala a chytla ho pod krkem a mačkala ho ke zdi. ,,Páni, jsi divoká." Chroptěl.

,,Poznáš jak moc divoká jsem!" Přitlačila jsem. Usmál se. Pustila jsem ho, on se konečně pořádně nadechnul a masíroval si krk.

,,Alice, tak pojď." Křikla na mě Eve a já jsem tam v mžiku byla. ,,Napí se, z každé." Jakmile jsem uviděla krev ve skleničkách nechtělo se mi, ale ta vůně bylo něco neskutečně lákavýho. Přišla jsem k první a lokla si. Strašně jsem si to vychutnávala. Vypila jsem jí celou. Stejně tak i druhou, třetí a čtvrtou. ,,Dobře, skupiny ti nevadí. Takže krev přímo z tepny pít nemusíš a vlastně ani nemůžeš."

,,Počkat, jak nemůžu?" Ptala jsem se.

,,No každý upír má jeden typ krve, který nepozře. Prostě by ti to nechutnalo. Věř mi."

,,Ale já už krev z tepny měla." Procedila jsem mezi zuby. ,,Nechtěla jsem, ale přišel tak blízko a já měla fakt hlad no a pak se to prostě stalo."

,,Páni, tak upíra, kterýmu nevadí ani jeden typ jsem ještě nikdy nepotkala." Usmála se Eve a uklízela skleničky. ,,Jo a Markusy?" Zavolala když Markus odcházel.

,,Jo?"

,,Bude spát s tebou!" Křikla.

,,Cože?!" Řekli jsme s Markusem na stejně. ,,To nemůže spát na gauči?!" Zeptal se.

,,Musí bejt co nejblíže u tebe. A už jsi přece vedle sebe v posteli dívku měl."

,,No ale nespali jsme. A i kdyby radši tu bolest vydržim."

,,Nevydržíš!" Přišel Jonathan. ,,Může tě to i zabít. Četl jsem to." Zvedl malou knihu asi sto let starou.

,,Můžu spát u Davida." Ozvala jsem se. Všichni na mě koukali udiveně a David se usmíval a kroutil hlavou na známku že to nechápe. ,,Nebo taky ne."

,,Prostě budete spát dneska večer vedle sebe!" Křikla Eve.

,,Fájn!" Vzdychnul Markus. ,,Užijeme si to." Mrknul na mě a odešel.

Obrátila jsem oči vsloup. ,,Neboj, on neni takovej, jen ho musíš poznat." Usmála se Eve.

,,Jo, ale nevím jestli ho chci poznat." Šla jsem do obýváku, kde seděl Jonathan.

,,Posaď se." Ukázal na křeslo a já jsem si sedla. ,,Co se vlastně stalo s tvojí rodinou?" Zeptal se.

,,Všechno bylo docela v pohodě, dokud nám mamka neoznámila že je čarodějka a můj táta se rozčílil, proměnil se ve psa a pak se mě snažil zabít nebo co.." Dala jsem si hlavu do dlaní.

,,Věděl jsem to." Zakýval hlavou. Nakrčila jsem obočí. ,,Tady v týhle knize je o tom všechno." Zvedl jí.

,,O čem?"

,,O Nečistých." Zase jsem nechápala. ,,To znamená že nejsi čistý upír. Jsi upír jen z jedné třetiny. Stejně jako jsi z jedné třetiny čarodějka a z jedné třetiny vlkodlak."

,,To jsem jako rozdělená na tři třetiny?"

,,No od každé rasy máš všechno co potřebuješ. Takže jen teoreticky."

,,To se mi teda vážně ulevilo. A co to že mě Markus zabil? Jakto že jsem upír když do mě nedal žádnej jed?"

,,Musela jsi bejt chráněná nějakým kouzlem."

,,Radši bych byla mrtvá!" Prskla jsem a chtěla jsem odejít.

,,Musíš mít ve svým osudu hodně velikou roli, když jsi přežila i vlastní smrt." Usmál se Jonathan. ,,Měli bysme ti sehnat prstýnek." Rychle se zvednul a než jsem stihla se zeptat jakej prstýnek a proč byl pryč. Zakývala jsem hlavou a šla hledat ten stupidní společnej pokoj.

Na obrázku je David...

Doufám že se líbí..:33 Budu ráda za komenty a vote.. Děkuju za všechno!! ;))