Vampire

Slib, který jsi dal a nesplnil.

Markus

Utíral jsem si pusu a nasedl jsem do auta. David odešel a Tay někde honí tu druhou holku. Odjel jsem odtamtud a přijel jsem k nám domů. Všiml jsem si domku vedle nás, byl ohořelý a pororozpadlý. Páni, to musela bejt ale hádka. Zakroutil jsem hlavou a šel jsem k nám. Ve dveřích jsem potkal matku a za ní byl Dave. Úplně jsem tušil že... ,,Co si o sobě sakra myslíš Markusy? Teď když přijel otec, tak se sebereš a hned vysaješ první holku, kterou potkáš?!" ...bude nadávat.

,,Byla člověk a viděla mě jak večeřim, tak co jsem měl dělat?" Obešel jsem jí a chtěl jsem jít do pokoje a lehnout si.

,,Mohl tě někdo vidět, to tě nenapadlo?!" Ptala se a když jsem chtěl odpovědět něco mě šíleně zapálilo na rameni. Jako když si bez prstenu stoupnete na přímé slunce, tedy ovšem když jste upír. Zasyčel jsem a rychle si sundal bundu, kterou jsem hodil na zem. Měl jsem na sobě bílý tílko takže jsem si nic dalšího sundávat nemusel. Slyšel jsem jen jak matka vyděšeně vykřikla a Dave se tvářil stejně jako, nevěděl o co jde. Měl jsem tam něco jako tetování. Pekelně to bolelo.

,,Co to má bejt sakra?" Zeptal jsem se zkoumal to. Pak přišel otec.

,,Podle mě Krutonovo prokletí." Zamumlal a opřel se o zábradlí od schodů. Nakrčil jsem obočí a netušil o co jde. ,,Vypálí se ti tenhle znak, vypadá to jako tetování, pálí tě to a značí to že jsi nesplnil slib, který byl založen na Krutonově prosbě."

,,Jakej slib?! Nic jsem neslíbil, nikdy!"

,,Jednou přece jen jo." Ozval se David. ,,Nepamatuješ si? Byl jsi malej, Alexa umírala a ty jsi jí svíral ruku a říkal jsi že slibuješ že vždycky ochráníš jednu dívku."

,,Jo, ale neřekla ani jak vypadá nebo kdo to je, její jméno neznám a jak teda můžu vědět kde je?!" Křiknul jsem.

,,Nepanikař a jdi si do pokoje odpočinout třeba to přestane tak pálit, my na něco přijdeme." Matka se vydala do obýváku a otec i bratr jí pak následovali.

,,Nepřestane." Podotknul otec já se na něj podíval. ,,Uleví se ti až se ta holka přiblíží co nejvíc k tobě." Pak odešel.

Naštavně jsem šel do pokoje, zazvonil mi telefon a tak jsem ho rychle zvednul. Byl to Taylor. ,,Mám tu elfku!" Křiknul.

,,Jakou elfku?"

,,Ta holka co se schovávala za balíkama. Byla to elfka. Omráčil jsem jí, ale na moc dlouho to nevydrží. Co s ní mám dělat."

,,Já nevim, zkus jí odvézt na chatu." Típl jsem to. Šel jsem do pokoje a tam si konečně lehnul na postel. Ruka mě bolela, jako už dlouho ne.

Alice

Otevřela jsem oči a hned mě napadlo, já nejsem mrtvá? Obličej mi olizoval pes a já ležela tam kde jsem se sesunula k zemi. Rychle jsem se vzpamatovala, ale to luneční světlo mi tak šíleně vadilo a bolela mě z toho hlava.. Všechno jsem vnímala ostře a když jsem chtěla psa odstrčit aby toho nechal odletěl asi dva metry. vykulila jsem oči a chtěla jsem a chtěla jsem mu jít na pomoc, ale jakmile se mě otkl sluneční paprsek zapálilo to jako čert. Vyskoušela jsem to ještě asi třikrát, dokud jsem si nebyla jistá že mi to opravdu vadí. ,,Gregu?! K noze!" Slyšela jsem volat nějakýho pána. Najednou jsem měla takovej hlad, to nejhorší na tom bylo že když přišel zaměřila jsem se na jeho tepnu. V mžiku jsem byla u něj a v ústech jsem měla jeho krk. Sála jsem a sála. Dělala jsem to tak dlouho dokud se nepřestal bránit a neodpad na zem. Otřela jsem si pusu a pak až se rozhlídla a uviděla co jsem udělala. ,,Ne, to ne!" Zašeptala jsem a chytla se za hlavu. Chtěla jsem jít pryč, ale slunce mě zastavilo. Vzala jsem si nějaký pytel u sena a držela si ho nad sebou a šla. Věděla jsem úplně přesně kam jdu.

Klepala jsem na dveře u Lawersonových. Kde ten debilní Markus je?! Byla jsem tak naštvaná! Pytel už jsem odhodila jelikož sluníčko nesvítilo k nim před dveře. Otevřela nějaký žena.

,,Dobrý den, je tady Markus?" 

,,Co od něj potřebuješ?"

,,Opravdu to chcete vědět?" Zeptala jsem se a ona kývala. ,,No nechci to tu moc rozkřikovat, ale zabil mě!" Zakřičela jsem.

,,Pane bože, to je ale..." Umlčela se. ,,Pojď, rychle." Zamávala rukou abych šla dovnitř. Vstoupila jsem.

,,Přestalo to, už to nebolí!" křičel Markus a utíkal po schodech směrem k nám. ,,Musí tu někde bejt ta holka!" Pak se tam ještě objevili daší dva muži, jeden z nich byl starší a ten druhý, to byl ten David, nebo jak ho to v tý stodole nazval Makrus.

,,No a máme jí tady." Zabručel ten starší muž a pousmál se.

,,Tak hele!" Zaměřila jsem se na Markuse. ,,Nevim co se stalo ale jsem si jistá že jsi mě zabil, takže mi to teď hned vysvětlíš, protože se zaprví cejtim jinak a za druhý se tě už nebojim, nikdy už se t bát nebudu. Jo pochopila jsem že jsi upír, nebo jestli si tak vůbec říkáte. Ale co se stalo mě?!"

,,Podle mě si taky upír." Zamumlal David. Koukla jsem se na něj a zvedla obočí.

,,Ne! To nemůže bejt pravda, za prví jsem tě zabil žádnej jed jsem do tebe nedal a za druhý tě chránit nehodlám." Zakřičel a vydal se zpět po schodech. ,,Auu!" Křinul a chytnul se za rameno. Až teď jsem si všimla že tam má nějaký tetování nebo co. Vypadalo to jako tři propojené křížky.

,,Asi budeš muset." Ozval se starší muž.

,,Tak počkat, o co tu jde?!" Zeptala jsem se.

,,Řeknu ti to v rychlosti." Podívala se na mě žena a chytla mě za ramena. ,,Jsi teď upír, i když nevím jak se to mohlo stát, jsi jím. Vypadá to že je s tebou Markus tak trochu spojenej, jelikož tě musí ochránit. No a musíme zjistit jaká krev ti bude chutnat."

To bylo to osudné co my podle mých pocitů změnilo život a to celkově. ,,Jsi ted upír..." Znělo mi to v hlavě pořád. A taky to vypadá že budu muset trávit víc času s člověkem, kterej mě před pár hodinama zabil. Ou, pardón, on není člověk!

Na obrázku Eve (Ív) Lawersonová- máma Markuse...

Děkuju za vote a za komenty.. :** áj lav jů.. :DD Budou názory? Budu ráda.. ;)) :33