I remember your voice

4.

Nechápu, jak jsem Tě mohla poznat až ve druhé polovině školního roku, protože jste byly s Amy vážně dobří přátelé. Velmi dobří přátelé  nic víc. Amy už tehdy věděla, že ji více přitahují osoy ženského pohlaví...

Za dva týdny jsi přišel znovu. A za tři dny znovu. A pak jsi začal chodit čím dál častěji. Během dvou měsíců jsme na Tebe čekali s úplně každou večeří. 

Sedával jsi vedle mě na dřevěné rohové lavici. Pokaždé jsi večeři snědl hrozně rychle. Poté sis s námi povídal. Tedy, povídal jsi hlavně Ty.

Přišel jsi mi jiný než ostatní chlapci našeho věku. Nevím, čím to bylo, nikdo jiný Tě za tak přílišné rozdíly nezaznamenal. Chtěla jsem se toho o Tobě dozvědět co nejvíce. Proto jsem se snažila sníst svou večeři  stejně rychle jako Ty, abych Tě mohla vyzvídat a nikoho při tom nepohoršovat.

Byla jsem jediná z děvčat, jež si byla schopná zapamatovat celé Tvé jméno. Na první pokus. A pamatuji si ho dodnes. Po tolika letech. James Brian Jacques Smith von Browen. Nikdy jsem nezjistila, jak si k tak dlouhému jménu přišel. 

Studoval jsi historickou fakultu. Přišel jsi mi neskonale chytrý. Měl jsi spoustu přátel a mě jsi od samého začátku ujišťoval, že jsem jedna z nich. Narozeniny jsi slavil 22. června. Tedy o dva dny dříve než já. Byl jsi starší o dva roky, ale oba jsme to úplně přehlíželi. V našem věku už to bylo jedno.

Měl jsi delší rovný nos končící nad tenkými rty. Tvoje oči vždy hrály všemi barvami. Radostně jiskřily do všech stran. Neustále ses usmíval. A chtěl jsi, aby se smáli i lidé okolo Tebe. A zrovna mě jsi vykouzlil na tváři úsměv jen tím, že jsem spatřila ten Tvůj.

Postupně jsem si k Tobě vypěstovala velmi vřelý vztah. Sama jsem tomu nemohla pořádně uvěřit, ale myslím, že i Ty ke mě.

U Tebe byly dotyky na dením pořádku. Často jsi mě objal, chytil za ruku... Taktéž Amy nebo kohokoli jiného. Byl jsi přátelský a extroverdní. Ale mnou pokaždé projelo příjemné elektrické brnění. Nebo srdce vynechalo úder. A možná... možná jsem už tehdy chtěla být víc než jen kamarádka.