Poprvé jsem Tě potkala, když mi bylo dvaadvacet let.
To jsem právě dostudovala na střední umělecké a rozhodla jsem se na umění specializovat i na vysoké. Nastoupila jsem tedy do prvního ročníku.
Bydlela jsem na koleji se dvěma děvčaty ze třeťáku. Amy a Mazie."Ne, říkám Vám, že to prostě nesmíte!" hádal jsem se dál s ředitelem.
"Nesmím, pane Evansi?" nadzvihl své našedlé obočí. "Já jsem tu na rozdíl od Vás ředitelem, takže sám rozhoduji o tom, co smím a co nesmím.""A já jsem tu na rozdíl od Vás psychologem a proto mám to právo zasahovat do operací s obyvateli tohoto domu, které nějak zásadně ovlivní jejich psychiku." nehodlal jsem se vzdát. "Proto zakazuji přesun Mackenzie Amandy Walterové z jejího pokoje!"
"Stejně za chvíli umře! Musíme ten její pokoj předělat. Nemohli bychom tam umístit dalšího pacienta, pokud by byl stále vymalován tou nechutně meruňkovou oranžovou a visel tam absolutně amatérský západ Slunce!"
"Zkrátka ne, pane Bishope. A nyní mne omluvte." Otočil jsem se na patě a odkráčel z místnosti.***
Pamatuji si dokonce datum našeho prvního setkání, Jamesi. Bylo to 29. února. Ráno mi Amy oznámila, že jeden její spolužák přijde k nám, aby spolu mohli dělat projekt.
Schválně jsem se ten den zdržovala u přátel, abych nemusela prožívat to trapné seznamování.Ale ty jsi se u nás zdržel déle než jsem čekala. Odemkla jsem si dveře, odložila kabát a kozačky. Hladově jsem vpadla do kuchyně a ptala se Amy, jestli nemá něco k večeři.
Teprve pak jsem na ni pohlédla. Právě večeřela s tím svým spolužákem, s nímž měla pouze dělat ten projekt. Večeřela s Tebou.
Ty ses pobaveně usmál. Prohrábl sis husté hnědé vlasy. Měl jsi nohu přes nohu a celkově z Tebe vyzařovala nedbalá elegance.
"Zdravím... Jak že se to jmenuješ?" zeptal ses. První slova, která jsi mi kdy řekl.
"Mackenzie Amanda Walterová."
"Zdravím, Kenzie".Omluvila jsem se vám za vyrušení a chtěla se odebrat pryč z kuchyně, ale Vy jste mě pozvali ke stolu.
Natočila jsem si skleničku vody a dala se s Tebou do řeči. Byl jsi moc vtipný a milý. Okamžitě jsem zadoufala, že to není naposledy, co se vidíme.Rozdělil ses se mnou o večeři. Samozřejmě jsem se nejprve zdráhala, ale nakonec jsem podlehla tomu, co jsi skromně nazýval 'můj neodolatelný šarm'. Ale ty jsi skutečně byl šarmantní.
ČTEŠ
I remember your voice
Cerita PendekNěkteří z nás nežijí tak šťastně jako jiní. Jiní mohou skrývat své trápení, zatímco někteří naříkají kvůli hloupostem. Někteří se vdají za lásku svých snů. Někteří ji nikdy nepotkají. Někteří nejsou milováni tím, kým by chtěli. A jiní mohou jen dou...