3.

33 10 4
                                    

Poprvé jsem potkala, když mi bylo dvaadvacet let.
To jsem právě dostudovala na střední umělecké a rozhodla jsem se na umění specializovat i na vysoké. Nastoupila jsem tedy do prvního ročníku.
Bydlela jsem na koleji se dvěma děvčaty ze třeťáku. Amy a Mazie.

"Ne, říkám Vám, že to prostě nesmíte!" hádal jsem se dál s ředitelem.
"Nesmím, pane Evansi?" nadzvihl své našedlé obočí. "Já jsem tu na rozdíl od Vás ředitelem, takže sám rozhoduji o tom, co smím a co nesmím."

"A já jsem tu na rozdíl od Vás psychologem a proto mám to právo zasahovat do operací s obyvateli tohoto domu, které nějak zásadně ovlivní jejich psychiku." nehodlal jsem se vzdát. "Proto zakazuji přesun Mackenzie Amandy Walterové z jejího pokoje!"

"Stejně za chvíli umře! Musíme ten její pokoj předělat. Nemohli bychom tam umístit dalšího pacienta, pokud by byl stále vymalován tou nechutně meruňkovou oranžovou a visel tam absolutně amatérský západ Slunce!"
"Zkrátka ne, pane Bishope. A nyní mne omluvte." Otočil jsem se na patě a odkráčel z místnosti.

***

Pamatuji si dokonce datum našeho prvního setkání, Jamesi. Bylo to 29. února. Ráno mi Amy oznámila, že jeden její spolužák přijde k nám, aby spolu mohli dělat projekt.
Schválně jsem se ten den zdržovala u přátel, abych nemusela prožívat to trapné seznamování.

Ale ty jsi se u nás zdržel déle než jsem čekala. Odemkla jsem si dveře, odložila kabát a kozačky. Hladově jsem vpadla do kuchyně a ptala se Amy, jestli nemá něco k večeři.
Teprve pak jsem na ni pohlédla. Právě večeřela s tím svým spolužákem, s nímž měla pouze dělat ten projekt. Večeřela s Tebou.
Ty ses pobaveně usmál. Prohrábl sis husté hnědé vlasy. Měl jsi nohu přes nohu a celkově z Tebe vyzařovala nedbalá elegance.
"Zdravím... Jak že se to jmenuješ?" zeptal ses. První slova, která jsi mi kdy řekl.
"Mackenzie Amanda Walterová."
"Zdravím, Kenzie".

Omluvila jsem se vám za vyrušení a chtěla se odebrat pryč z kuchyně, ale Vy jste pozvali ke stolu.
Natočila jsem si skleničku vody a dala se s Tebou do řeči. Byl jsi moc vtipný a milý. Okamžitě jsem zadoufala, že to není naposledy, co se vidíme.

Rozdělil ses se mnou o večeři. Samozřejmě jsem se nejprve zdráhala, ale nakonec jsem podlehla tomu, co jsi skromně nazýval 'můj neodolatelný šarm'. Ale ty jsi skutečně byl šarmantní.

I remember your voiceKde žijí příběhy. Začni objevovat