"Ehmm, co jsi proboha sháněl na zámku?" zeptala se Amy.
"Brigádu," samolibě ses usmál. Poté ses podíval přímo na mě. "Má milá Kenzie, zítra nastupujeme na pohovor?"
"Kdo?"
"No přeci my dva. Pokud to vyjde, stanou se z nás průvodci brigádníci."
"Tak to se mnou nepočítej. Já na rozdíl od Tebe nerozumím historii ani za mák."
"Ale jsi intelektuálně vyspělý člověk a tady máš všechny ty papíry. Tvým hlavním úkolem bude zachraňovat mě před samotou."
Ale proč jsi ty papíry přinesl zrovna mě? To nepochopím. Měl jsi tolik jiných přátel.
***
Skutečně jsme se oba zúčastnili pohovoru. A oba jsme byli přijati. Prošli jsme si řadou přednášek a prohlídkových okruhů, učili jsme se dlouhé texty. A to všechno jsme dělali společně. Přestala jsem se před Tebou úplně ostýchat. Společně jsme se smáli,svěřovali si rodinné problémy.
Se nástupem nové sezóny jsme začali provádět. V sobotu ráno jsi mě vyzvedl u nás doma a mířili jsme spolu na zámek. Tam jsme dostali rozpis prohlídek. Ty jsi chodil hlavní zámecký okruh, já jsem prováděla po zahradách a galeriích. Pokud to bylo jen trošku možné, vzájemně jsme se doprovázeli.
Lidé Tě obdivovali. Byl jsi charismatický, přátelský, milý, hezký... Ano i já jsem z Tebe byla naprosto unesená. Ostatní průvodci (a hlavně průvodkyně) by dali cokoli za to, aby mohli chodit po Tvém boky, jako jsem chodila já. Ale pro Tebe jako kdyby neexistovali. Ignoroval jsi je, jak nejlépe jsi uměl. Místo nich jsi se smál s jednou nenápadnou studentkou umění.
---
Tahle část je trošku kratší a taky se v ní celkem nic neděje. Doufám, že v další kapitole se vše zlepší :):).
ČTEŠ
I remember your voice
القصة القصيرةNěkteří z nás nežijí tak šťastně jako jiní. Jiní mohou skrývat své trápení, zatímco někteří naříkají kvůli hloupostem. Někteří se vdají za lásku svých snů. Někteří ji nikdy nepotkají. Někteří nejsou milováni tím, kým by chtěli. A jiní mohou jen dou...
