Pregnant with Justin Bieber

NEW HOME

,,Caro, pojď za chvíli vyrazíme na letiště" zavolala jsem na svoji tříletou dceru.

S úsměvem na tváři ke mně přiběhla objímajíc v jedné své malé ručce plyšového medvídka.

,,Nemůžu se dočkat, maminko" Objala mě a já si ji vzala na ruce.

Právě se stěhujeme zpátky do Ameriky. Bydlela jsem tam před třemi roky, jenže jsem se vrátila sem do Anglie. Studovala jsem tam školu, ale jedna věc mi to překazila. Můj bývalý přítel je slavný zpěvák a chodili jsme spolu rok. Byli jsme šťastní i když měl hodně práce a problémů. Pak jsem otěhotněla. Nechtěla jsem mu zničit v devatenácti život a tak jsem odešla. Stejně jsme se hádali a neklapalo to už.

Vrátila jsem se sem do Anglie a vychovávala tu s pomocí mojí matky svoji dceru Caru. Teď mi je 21 a chci se vrátit do Ameriky. Ne za účelem říct Justinovi, že má dítě se mnou, ale protože chci dodělat vysokou školu a pracovat jako návrhářka a fotografka pro časopisy nebo pro modelingové kampaně.

Mým snem je pracovat v Calvin Klein nebo Cosmopolitan. A právě zítra mám pohovor s hlavním zdrojem Calvin Klein kampaně.

,,Taxík už čeká" řekla mi maminka a já viděla slzičky v jejích vždy upřímných očích.

,,Budete mi obě chybět zlatíčka, ale určitě někdy za vámi přiletím nebo vy za mnou." objala mě a Caru si vzala na ruce.

,,Taky mi budeš chybět mami. Určitě přiletíme co nejdříve. Hned, jak se pořádně usadíme." setřela jsem si neposlušnou slzu z tváře a vzala Caru za ruku.

Pan řidič nám jako gentleman otevřel dveře a my se posadily na zadní sedadla taxíku. Dívala jsem se na matku stojící u vchodových dveří a mávajíc nám s pláčem smutku i štěstí. 

,,Tak slečno, máte všechno?" optal se mě řidič a já přikývla.

,,Ano, můžete jet na letiště prosím"

,,Dobře" naposledy jsem zamávala matce a už jsme byli z dohledu na náš dům, kde jsem vyrostla.

Abych se přiznala, jsem nervózní. V televizi je Justin furt na něj se nedá lehce zapomenout, obzvlášť když to byla vaše první velká láska a ještě máte jeho dítě.

,,Maminko?" podívala se na mě dcerka svýma karamelově hnědýma očima. Má je po něm.

,,Ano zlato?" usmála jsem se na ni a tím odhalila svůj chrup.

,,Co když se mi tam nebude líbit?"

,,Určitě bude uvidíš. Je tam více možností než tady v Anglii. Zvládneme to ano?" objala jsem ji.

,,Dobže" usmála se a dívala se na krajinu z okýnka. (jsou jí tři takže občas tam budou slova takový, aby to vypadalo, že mluví malá holčička)

Také jsem se podívala naposledy na krajinu Anglie. Bůh ví, kdy se sem vrátíme.

První díl je tady. Snad vás to zaujalo. Začátek bude takový nudný, ale později to doufám bude stát za to. Děkuji za vote a komentáře. Ania <3