Chudá hraběnka

1. Nabídka

Abychom si vydělali alespoň na jídlo, tak  já, matka a moje dvě mladší sestry musíme celý den pracovat na poli pro jednoho hospodáře, jelikož my svoje pole nemáme. Jsme chudí. Přežíváme ze dne na den. Pro moje mladší sestry je to obzvlášť náročné. Je jim jenom 6 a 8 let. Mně je 19 let. Otec zemřel ve válce, která byla nedávno v naší zemi. Tím jsme přišli o náš domov. Spíme ve stodole od hospodáře, co nám platí za obdělávaní pole. 

Sňatek by mé rodině hodně pomohl, ale kdo by chtěl chudou děvečku za ženu? Jenom hlupák. Matka mi sice říká, že jsem krásná, ale já tu krásu pomalu přes můj ušmudlaný obličej ani nevidím. Vlasy mám blonďaté. Ale teď mají odstín spíše do hněda. Na umývání vlasů nemáme vůbec prostředky, tak je radši schovávám pod šátkem. Jediné, co mi září na obličeji, jsou mé oči. Mám je světle modré. Ty jediné, si nemůžu nikterak zašpinit. 

Občas kolem pole, které obděláváme projede kočár. Matka říká, že je to kočár zdejšího hraběte. A asi má pravdu. Když totiž projíždí, vidím v jeho okně se mihnout mužský obličej, který se na mě pokaždé podívá. Nejspíš nás jen lituje.

Jmenuje se Sebastian, hrabě z Rochesteru. Patří mu to tu. Je nesmírně bohatý a povídá se, že hledá ženu. Jinak o něm nic víc nevím...

,,Rose, Rose," volá na mě najednou matka, když jsem si dávala pauzu na svačinu. Jedla jsem starou kůrku od chleba. Na nic jiného jsme neměli peníze. ,, Matko, co se děje?" volám na ni zpátky. V hlavě mi teď běžely černé myšlenky. Co když se stalo něco mým sestrám? Opakovala jsem si v hlavě. ,,Poběž sem, Rose, honem!" zařvala na mě znova. To už jsem se zvedala a běžela přes zablácené pole k nim. Asi po 50-ti metrech  jsem uviděla v dálce matku, sestry, které vypadaly díkybohu v pořádku, a kočár. Z něho právě v tu chvíli vystupoval hrabě. Zděsila jsem se, co po nás tak může chtít, ale běžela jsem dál. 

Přiběhla jsem k nim. Prvně jsem se podívala tázavě na matku a poté na sestry jestli jsou opravdu v pořádku. Poté jsem konečně vzhlédla k hraběti. Věděla jsem, co se sluší, a tak jsem se mu hluboce poklonila. On na mě jen kývl hlavou. ,, Tak to je ta dívka, která mě vždy, jak tudy projíždím uchvátí pohledem," řekl a vřele se na mne podíval. Jeho oči mě na něm okouzlily. Byly zelené, jak ta nejčerstvější tráva na zemi. ,, Děkuji za vaše lichotky, hrabě, ale můžu se vás optat, cože jste zastavil právě u nás?" vyhrkla jsem na něho. Zdá se, že na takové chování není nikterak zvyklý, a tak působil zaskočeně. ,, No přece kvůli Vám," políbil mi něžně ruku. ,, Kvůli těm krásným očím. No neříkejte, že se do vás každý hned nezamiluje. Prosím, rozpusťte si ten šátek na hlavě, ať vidím Vaše vlasy." Poslechla jsem a odvázala si šátek. Moje dlouhé blonďaté vlasy se ihned spustily dolů. ,, Ach, jaké to krásné stvoření jste. Tohle je snad proti zákonu, mrhat takovou krásou jen na pole," zasmál se. ,, Proto jsem k vám přijel s nabídkou," dodal. ,, Jakou nabídkou, jestli se mohu zeptat?" opět jsem zcela nečekaně na něj vyhrkla. ,, Vezměte si mne za muže." Dostala jsem šok a pravděpodobně i má matka a sestry. Zděšeně jsem se na ně podívala a pak zpátky na hraběte.,, P...Proč zrovna mne?" začala jsem koktat překvapením. ,, A proč ne, jste krásná a taky skromná a já si můžu dovolit si vzít chudou děvečku, jako jste vy. Jsem bohatý až, až," začal blahobytně mluvit. ,, To nemohu přijmout, hrabě. Vemte si někoho lepšího než já. Já jsem pro vás s prominutím nicka," Při těchto větách  jsem se mu ani nedívala do očí. ,, Ale já chci Vás. A opravte mne, jestli lžu, ale myslím, že Vaší rodině by to hodně pomohlo, nemám-li pravdu?" ,,Máte," odvětila jsem sklesle. 

,,Dobře do zítra se rozhodněte. Ráno pro Vás přijede můj komorník s kočárem a Vy buď pojedete s ním nebo zůstanete," políbil mi opět ruku na rozloučenou. ,, Děkuji za váš čas, slečno Rose," otočil se a nastoupil do kočáru. Matka ještě stihla zakřičet : ,, Potěšení je na naší straně," avšak hrabě se ani neohlédl...