Chudá hraběnka

3. Nový domov

Po dopsání mého dopisu rodině uběhlo pouze asi pět minut a my jsme najednou přijeli před krásný dům. Nebo spíš zámek? To nevím, vím jenom, že je to hrozně obrovské a vznešené. Starší pán, který mě doprovázel, mi otevřel dveře. Podal mi ruku a já jsem vystoupila. Poté mne zavedl ke dveřím, které následně otevřel. Vešla jsem dovnitř. Ocitla jsem se v krásné prostorné hale. 

Můj úžas najednou přerušily kroky, které se dost hlasitě rozléhaly po celém objektu. Patřily hraběti. ,, No konečně, moje žena je tady," zvolal na mě ze schodů. ,, Dobré jitro," pozdravila jsem ho. Poté přišel ke mně a políbil mi ruku. Teď jsem se trochu zastyděla, jelikož má ruka byla špinavá a také jsem na ní měla pár puchýřů od práce. ,, Tak, jak se ti tady zatím líbí?" zeptal se mě a trochu odstoupil. ,, Žertujete? Je to tady tak obrovské a  krásné, nemám slov..." začala jsem se zase kochat tou krásou. Ještě nikdy jsem nic takového neviděla a najednou to je můj domov. ,,To je dobře, ale teď tě komorné zavedou do pokoje a převléknou na svatbu, není moc času," řekl trochu se snobským tónem. ,, Jistě. Mohu se jenom optat, proč je to tak na rychlo?" odpověděla jsem zdvořile. ,, Dneska ještě musím odjet na důležitou obchodní schůzku. Alespoň se tu můžeš v klidu zabydlet. A neboj, svatební noc ti vynahradím až přijedu," řekl a šibalsky se usmál. Mně to zas tak směšné nepřišlo. Na svatební noc jsem ani nepomyslela...

,,Pojďte za mnou slečno," přerušila mě jedna dívka z mého myšlení. ,, A vy jste?" zeptala jsem se. ,,Vaše komorná. Budu Vás oblékat na vaši svatbu a vlastně na všechno dokud budete tady. ,, Aha, takže já mám svou komornou. A jak se jmenuješ?" ,, Charlotte, slečno," řekla nevinným hlasem. Byla docela mladá. ,, Jmenujete se jako moje sestra. " ,, Vážně?" ,, Ano." ,, Tak to je skvělé," řekla zdvořile. ,, Ale teď už pojďte," řekla naléhavě. Já ji poslechla a šli jsme do mého nového pokoje.  ,,Prosím, slečno," Charlotte otevřela dveře a já jsem vešla. Pokoj na mne zapůsobil velmi pohodlně. 

Na posteli jsem uviděla krásné bíle šaty a vedle nich stály další dvě dívky. ,, Dobré ráno, slečno," pozdravily sborově a uklonily se. ,, I vám," odpověděla jsem. ,, Vaše koupel je připravena," řekla jedna z nich. Já jsem byla překvapená. Ještě nikdy jsem se nekoupala ve vaně. Umývala jsem se nanejvýš ve špinavém rybníku, ale tohle? Tohle je pro mne luxus. 

Koupel jsem si náramně užila. Teď jsem konečně po dlouhé době viděla můj obličej čistý. Prohlížela jsem se v zrcadle. Již jsem vypadala úplně jinak. Přestala jsem až tehdy, kdy jsem koutkem oka zahlédla komorné, jak se na mě nechápavě dívají. 

Šaty pro mne byly taky něco zcela nového. Většinou jsem chodila jen v zástěře. Vůbec jsem nevěděla jak se do nich mám nasoukat, dokud mi nepomohly komorné. První část byla snadná, ale potom začaly utahovat korzet, na který nejsem vůbec zvyklá, jelikož ho vidím dnes poprvé v životě. Ani jsem nevěřila tomu, že se můj pas dá tolik zmenšit. Nejspíš ze mě vymáčkly všechen vzduch. 

Následovalo líčení a česání. Tohle jsem si užívala a dívala se do zrcadla, jak postupně krásnu. 

Dále mě ozdobily všelijakými šperky. Na hlavu mi posadily stříbrnou korunku, na které byl připevněný závoj. 

Naposledy jsem se prohlédla v zrcadle a vyrazila jsem nejen vstříc kostelu, kde se konal obřad, ale i novému muži a hlavně novému životu...