/22.

944 29 6
                                    

V místnosti se rozeznělo ticho. On svou ruku zase rychle stáhl dolů. 

,,Cože?" špitnul potichu a posadil se za mnou na postel.

,,Jsem těhotná." 
,,Bože..." oddechl a položil si hlavu do dlaní.
,,Copak je? ty nemáš radost?" reagovala jsem na jeho povzdechnutí.
,,Ani nevíš jakou." podíval se na mě a opět sklonil hlavu do dlaní.
,,Tak co je špatně." pohladila jsem ho po zádech. Ale vůbec jsem jeho reakci teď nechápala.
,,Nenávidím se za to, co jsem teď málem udělal." začal trochu vzlykat. ,,Vždyť jsem klidně mohl zabít své dítě." 
,,Ale neudělal," začala jsem ho utěšovat. 
,,Promiň, Rose. Já nevím, co se stalo. Prosím odpusť mi." podíval se na mě lítostivě. Já jsem ho místo odpovědi jen objala a nadále jsme zůstali v této pozici...

--------------------------------------------------------------------------------

Tohle je sice kratší, ano přiznávám, ale je to takové ještě doplnění toho předchozího dílu. Tak mi to odpusťte. :D <3  

Chudá hraběnkaKde žijí příběhy. Začni objevovat