Chudá hraběnka

/23.

,,Takže já budu konečně po tom čekáním otcem?" na jeho tváři se objevil úsměv a v jeho očí byla vidět čistá radost.
,,Přesně tak můj drahý," teď se objevil úsměv i na té mé.
,,A kdy se teda dočkám?"
,,Doktor říkal že jsem v jednom měsíci, takže tak ještě 8 zbývá," v pokoji se hned uvolnila atmosféra a zmizelo napětí. Je krásné vidět, že jen takové malé stvoření, co nosím pod srdcem může dokázat takové věci už teď...

O sedm a půl měsíce později:

Moje milá matko,

Píšu ti tento dopis, abych tě upozornila a připomenula, že narození tvého vnoučka se čím dál tím více blíží. Proto buď již v pozoru a očekávej další dopis, v které bude pozvání na křtiny a ty ho konečně uvidíš. Jak by sis asi přála, tak bys chtěla být i u jeho narození. To však nikdo neví, kdy  bude, takže by bylo zbytečné jezdit takové dálky jen pro nic za nic. Ještě s ohledem na tvůj věk. Takže bude lepší, že přijedeš, až se narodí. To snad chápeš. Jinak mám se dobře, těšíme se tady všichni dobrého zdraví a ty a sestry snad také. Již teď se nemohu dočkat, až vás zase uvidím. 

S láskou tvá dcera, Rose

O další měsíc později:

Na nic se teď nezmůžu. Mé dítě je ve mne již 9,5 měsíce. Sotva chodím, ale většinu času ležím. Každým dnem mě chodí na lůžko kontrolovat doktor. Mé břicho je už dost velké a tudíž i těžké. Já i Sebastian začínáme být nervozní. Doktor taky, avšak nedává to najevo. Už mělo dávno být na světě. Chodí za mnou taky různé ženy a podávají mi různé bylinky, které prý mají vyvolat porod. Všechny bezúspěšně. Mé síly každým dnem klesají. Sebastian se mi snaží být oporou. Charlotte mě celý den i noc pozoruje a hlídá. Jsem zoufalá...

 Au. Co to bylo? Vzbudila mě najednou silná bolest v břichu. ,,Charlotte?!" řekla jsem zoufale. Ta pohotově přišla za mnou. ,,Miminko chce ven?" zeptala se. ,,Aaaa, zase mě tam píchlo. Rychle volej doktora!" ,,Ano má paní," Netrvalo dlouho a u mé postele byl doktor, pomocné sestry a Sebastian. Ten tam však nesměl být v době porodu, jelikož je to proti morálním zvykům, tudíž šel po chvilce zase za dveře.  Mé peklo právě začalo...

Uběhla již hodina a já stále ležela a snažila se porodit mé dítě na svět. Mé síly byly již na nule. A pomalu jsem ztrácela i vědomí...

Sestra: ,,Doktore, musíme něco dělat! Hraběnka již ztratila vědomí a začínají odcházet životní funkce."

Doktor:  ,,Já vím, ale to dítě je moc velké na to abychom ho vytáhly násilí z břicha. Nehledě na to, že by mohlo poškodit vnitřní orgány a způsobit krvácení."

Sestra: ,,Co chcete teda dělat? Ještě pár minut a ztratíme dítě i matku..."

Doktor: ,,Musíme jednat. Matku i dítě se nám nejspíš nepodaří zachránit... Zavolejte hned hraběte, ať sem přijde.

Dveře se rychle rozletěly a přiběhl zmatený Sebastian.

Sebastian: ,,Co se děje? Co je sní? Proč není při smyslech?"

Doktor: ,,Uklidněte se. Bohužel přišly komplikace, jak se očekávalo. Zdá se, že zvládneme zachránit pouze to dítě, nebo pouze vaši ženu."

Sebastian: ,, Zachraňte ji. Zachraňte Rose. Druhou manželku už zemřít nenechám..."

Charlotte: ,,Počkejte! Hrabě, zachraňte to dítě. Budete mít alespoň dědice. Když necháte žít Rose, tak se dítěte už nemusíte dočkat. Takhle vám zbude i něco z ní. Jaký by to byl pak život bez té malé radosti?"

Sebastian: ,, Jaký by to byl pak život bez Rose? Jak jen něco takového můžeš říct?" v tom spustil v pláč.

Doktor: ,,Je mi to líto hrabě, ale musíte se, co nejdřív rozhodnout nebo bude s oběma konec..."

-----------------------------------------------------------------

A teď se opět zeptám na něco vás, ať to máme zajímavější. Takže můžete v komentářích hlasovat.

1) Bude žít dítě
2) Bude žít Rose
3) Ani jedna možnost a necháš to na mě :)))