Chudá hraběnka

/21.

Došla jsem do pokoje a pohotově za sebou zavřela a zamkla dveře. Nechtěla jsem být rušena. Avšak na dlouho mi ten klid nevydržel.  Snad za půl hodiny na mě začal někdo bouchat. Nečekaně to byl Sebastian. Bála jsem se, tak jsem mu šla raději otevřít. To už jsem ho viděla ve dveřích... Stál tam s naštvaným obličejem a vražedným pohledem. Až jsem se ho lekla. V tu chvíli se mi rozbušelo srdce a zatajil dech. Se sklopenou hlavou jsem si šla rychle opět sednout na postel. On mě následoval. Zavřel a zamkl za námi dveře. To mě celkem znervóznělo. 

Sedl si na mé sofa naproti mě a upřel na mě zrak. Ruce měl dané do kříže. Nic, však nepromluvil. Napětí mezi námi jsem tak prolomila první...

,,Sebastiane..." lítostivě jsem se na něho podívala. ,, Prosím, odpusť mi. Já nevěděla..." ,,Nevěděla co?!" skočil mi náhle do řeči. ,,Že jsem ti výslovně řekl, ať nechodíš vůbec už ven?!"
,,Ne to ne."
,,A pochybuji, že ti Charlotte neřekla, že do klubu nesmí ženy..."
,,Řekla." řekla jsem nesměle.
,, Ale to mě zdaleka tak neštve, že jsi mě ztrapnila před důležitými lidmi, jako to, že si zas a znova neuposlechla můj rozkaz." postupně s každým slovem mu nabíhaly nové a nové žíly.
,,Promiň." nevěděla jsem, co mu jiného odpovědět. ,,Jsem jenom hodně zvědavá." snažila jsem se obhájit. Jeho to akorát ještě víc naštvalo.

,,Tak zvědavá... Tak to si teď určitě zvědavá na to, jak bolí dostat pěstí do břicha že?" vůbec jsem ho teď nepoznávala. Jakoby se vrátil svým chladným chováním na začátek našeho vztahu.

,,Nee, prosím. Do břicha ne!" začala jsem hystericky křičet, jelikož jsem poznala, že mě chce vážně uhodit. ,,Kamkoli jinam, ale hlavně ne do břicha prosím." teď mi začly téct i slzy. Ho to evidentně nezastavilo.

,,Řekni mi jeden důvod, proč do břicha ne." zvedl se a už natahoval ruku.
,,Protože v něm nosím tvoje dítě..."