Ahoj sousede! /w menT, Tomáš, Rady

31. Kapitola

---Pohled Radyho---

,,Holky zlatý, buďte rády, že jste dopadly takto!," zasměji se a pohladím Simonu po rameni. ,,Rady, co jsem se tak doslechla. Jsi opravdu gay?," zeptá se. ,,Kdyby tu byl nějaký mladší kluk, s radostí bych ti to potvrdil.," zasměji se. ,,Odkud byl slyšet ten pes?," zeptám se. ,,Právě ze starého hřbitova.," pokývne Simona. ,,Co je za hřbitovem?," zeptám se. ,,Řeka.," odpoví s nezájmem Simona. Potom se zarazí. Odlomím větev a pohlédnu na peřeje se starým jezem. ,,Tak tohle ten pes nepřežil.," zavrtí hlavou Simona. Vydáme se směrem po proudu. ,,Támhle!," vykřiknu a rozběhnu se k bezvládnému tělíčku. Pejsek je zaháknutý za obojek o kořen stromu. ,,Žije! Ještě žije!," vykřikne Simona. Kleknu si na kolena a natáhnu se ke kořeni. Zavrtím hlavou a vkročím jednou nohou do řeky se silným proudem. Vyháknu obojek a chytnu psíka do rukou. zavrtím smutně hlavou. ,,Uškrtil se nebo se utopil.," řeknu a pohladím tělíčko bez jediné známky života. ,,Diblíku...," zašeptá se slzami v očích Simona. ,,Hlavně, že ho neviděla Tamara. Tenhle pohled by nezvládla. Co teď s ním?," zašeptám. ,,Zavolám Filipovi, vím kam by ho chtěla Tamara pohřbít. Nemůžeme jí ukázat přeci mrtvolu jejího psa.," řekne Simona a vytáhne mobil z kapsy. Položím Diblíka opatrně na zem. V u chvíli mi zazvoní mobil. Volá Honza.

Honza: ,,Rady?,"

Rady: ,,No?"

Honza: ....

Rady: ,,Honzo! Jsi tam?"

Honza: ,,Přijeď do nemocnice. Tomáš je na sále....,"

Hovor ukončí. ,,Co je?," zeptá se Simona. ,,Filip přijede autem?," zeptám se. ,,Jo, měl by. Proč?," zeptá se. ,,Potřebuju vaše auto.," vyhrknu. ,,Fajn.," pokrčí rameny Simona. ,,Už jede.," ukáže na velké bílé auto. ,,Ahoj Fílo. Rady si půjčí auto, nevadí ti to?," zeptá se. ,,Ne, pohoda. Akorát bacha na spojku, trochu škube.," upozorní mě. Přikývnu a nasednu do auta. Jedu rovnou do nemocnice. 

---Pohled Honzy---

Nervózně se slzami v očích a mobilem ruce chodím po čekárně sem a tam. Tomáše odvezli na sál  nikdo mi nic neřekl. Tamaru vzali na ambulanci. O ní nevím už vůbec nic. Oba odvezla záchranka. ,,Pane nechcete vodu?," zeptá se sestra. ,,Ne, děkuji.," zavrtím hlavou. ,,Jste nějaký bledý, tak se alespoň posaďte. Znervózňujete čekající.," usměje se mile a položí mi ruku na rameno. ,,Nemůžu sedět.," obořím se na ni. ,,Vy na někoho čekáte pane?," zeptá se. ,,co? Jo.. Teda... Jo. Záchrankou sem přivezli mého kamaráda a mojí holku. Tomáš je prý na sále ale o Tamaře nevím vůbec nic. Sestřičko pomozte mi, prosím.," zavzlykám a chytím jí za ruku. ,,Víte co? Pane...," zarazí se. ,,Macák. Jan Macák.," představím se. ,,Pane Macák, posaďte se a já dojdu zjistit co se stalo ano?," usměje se mile. Přikývnu a otřu si slzy. Nervózně podupávám nohou a prsty si zoufale zabořím do vlasů. 

,,Pane Macák?," zavolá sestra. ,,Pojďte, můžete dál.," usměje se sestřička a natáhne ke mně ruku. Lidi kolem se zvědavě podívají na sestřičku. Zapřu se o její ruku a vstoupím do ambulance. ,,Ahoj.," usměji se na Tamaru se slzami v očích. Natáhne ke mně ruce. Pevně jí obejmu a slzy mi nekontrolovatelně začnou stékat po tvářích. ,,Ty žiješ...," zašeptám a popotáhnu. ,,Tak pane Macák, je to lehký otřes mozku a tržná rána tady na obočí. Stáhli jsme to třemi stehy a snad bude všechno fajn. Kdyby se cokoliv nezdálo, tak přijeďte ano? Vyndání stehů bude za týden, buď tady a nebo u ošetřujícího lékaře slečny.," usměje se doktor. ,,Pane doktore, přivezli sem společně s ní ještě mého kamaráda. Co je s ním? Kde je?," zeptám se starostlivě. ,,Pokud se nemýlím, je na sále. To budete muset ještě počkat. Slečna by měla odpočívat a rozhodně by neměla být sama.," upozorní mě lékař. Přikývnu a podepřu Tamaru. Posadíme se znovu na židle. Tamara se mi posadí na klín. ,,Hrozně jsem se bál Tamaro, šíleně...," zašeptám a dám jí pusu na tvář. ,,A teď?," zeptá se. ,,Teď mám pořád šílený strach... Vůbec nic nevím o Tomášovi a mám o něj strašný strach... Šílený...," řeknu a položím si hlavu na rameno Tamary. ,,Tamaro! Honzo!," ozve se přes celou chodbu. Čekající lidé se vztekle podívají. ,,Tamarko! Miláčku! jsi v pořádku?," zeptá se Rady a krátce jí obejme. ,,Já ano.," přikývne Tamara. ,,Kde je Tomáš?," zeptá se Rady. Postavím se a Tamaru nechám sedět. ,,Na sále.," vydechnu těžce. ,,To snad... Honzo..," zašeptá Rady a obejme mě. Poplácá mě po rameni a usměje se. ,,Zvládne to.," řekne Rady. V tu chvíli se rozrazí dveře od sálu. ,,Pane doktore! Jsem Macák. Jan Macák. operoval jste mého kamaráda Tomáše Šedého!," rozběhnu se k němu. ,,Jistě, to vy jste ten Honza o kterém mrmlal. Museli jsme odstranit slezinu, ale vše proběhlo hladce a bez komplikací. Krvácení bylo mírné, tudíž se nemusíte vůbec bát za 4 dni máte kamaráda doma. Přijďte zítra. To už bude vzhůru a můžete mu přinést nějaké věci.," usměje se milý chirurg. ,,Děkuji, moc Vám děkuji pane doktore.," přikývnu. ,,Žije!," obrátím se na Tamaru a pevně jí stisknu. Tamara si oddechne a otře si slzy. ,,Rady? Našli jste Diblíka?," zeptá se a otočí se na Radyho. ,,No... Víš co? Pojď...," podrbe se rady na čele. ,,Jeď autem za mnou.," upozorní mě. Přikývnu.