Forever

71 0 0
                                    

Probudila jsem se zpocená až na zadku. Zase se mi o NĚM zdálo. Já se těch nočních můr snad nikdy nezbavím. Jsou tři ráno. Nevím, jestli dokážu znovu usnout. Vlastně už nechci znovu spát, mohlo by se mi o něm zdát a to rozhodně nechci! Poslední dobou se mi o něm zdá čím dál častěji. Vždycky je to stejné.  Noc, hudba, alkohol, dvě světla, rána, krev a on. Jeho sladký úsměv a moje vzlyky.  Nebreč! Víš, že to nemám rád. Ne! PŘESTAŇ. Tak fajn. Dost!  Přitáhla jsem si nohy k tělu a obejmula je rukama. Začala jsem se pohupovat a pravidelném rytmu sem a tam. Vždycky mě to uklidní. Musela jsem takhle zůstat dlouho, protože mě z tohohle stavu dostal až hrající mobil na stole. Budík.

ForeverKde žijí příběhy. Začni objevovat