3. Kapitola

26 1 0
                                    

Nebreč! Víš, že to nemám rád. Nepřestala jsem. Za dveřmi stojí mamka a prosí mě, abych šla ven. Ale já nechci ven. Nechci už nikdy ven. Musíš někdy ven. Princezno moje!. Ne! Zase! Přestaň, nemluv! Ale jeho hlas na mě působil jako spouštěč. Zvedla jsem se a otevřela dveře. Hned jsem měla na sobě přimáčklou mamku. „Promiň, promiň zlato. Neměla jsem tě tam nechávat. Musíme jet“ Pustila mě a místo toho mě vzala za ruku a táhla k autu. Nasedly jsme a rozjely se směrem do centra kde má ordinaci můj psycholog. Ty přece psychouše nepotřebuješ. Vážně? Možná by jsem tě neslyšela v hlavě kdybych ho nepotřebovala. Tomu přece sama nevěříš. A co když jo? Co s tím uděláš? Jsi mrtvej, mrtvej rozumíš? Nic mi tě nevrátí! Jsi pryč navždycky! 

ForeverKde žijí příběhy. Začni objevovat