Tajemný cizinec

4.

Sedím v lavici a Eror vykládá bezpečnostní pravidla a školní řád jako každý rok pokaždé je to nuda ale letos je to snad ještě horší hlavně když jsem tak nervózní ze svého spolusedícího.

To je taková nuda. prohlasí Míša a nakloní se ke mě. Hele co to tam máš?? Nadzvedává mi ruku, aby lépe viděl. Ten dotek mi vyslal do těla proud elektriky.

Ale jen pár slovíček a čmáranice. Zasměju se nervózně a rychle otočím stránku, aby to neviděl.

Noták mě to můžeš ukázat žadoní a dělá na mě psí oči.
Nebo si zahrajeme piškvorky?? Zamrká na mě a usměje se.

Tak fajn neodolám mu a začnu kreslit mřížku. Tak začni zasměju se a prohlížím si ho. Je strašně hezký má modré oči a kolem zorniček má šedé hvězdy. Má na krátko střižené hnědé vlasy a postavu má jako menší medvídek, nepatří k těm namakaným sportovcům, ale je tak akorát. Má oblečené černé tričko s nápisem. ,, každý z nás je tak trochu hovado". A oplý černý rifle. Rychle jsem zvedla pohled a lehce zrudla.

Tak co hraješ nebo spíš s otevřenýma očima?? Pobaveně na mě kouká a dělá jako by se nic nestalo.

Vypadá to že studenti školní řád znají dokonale, když nemusí poslouchat. Zařval náhle Eror až vzbudil polovinu třídy. Takže na zítra mi každá dvojce v lavici připraví referát o jakékoliv válce, tak se pojďte napsat.

Míša se zvedl a šel ke stolu a napsal nás do jednojo z políček.
Tak co jsi vybral?? Ptám se zvědavě.

Druhou světovou tu mám nejradši usměje se od ucha k uchu a trochu pokrčí rameny. Snad to nevadí.

Jo to já taky. Oplatím mu úsměv. Vidím že se uvolnil. Jak a kdy na tom budeme pracovat??

Co třeba dneska ve 3 v knihovně? Šlo by to?? Máš čas?? Mrkne a v očích mu zajiskří. Ty jiskřičky musím vidět častěji usměju se pro sebe.

Jasně že mám zasměju se a píšu si to do notesu.

Tak jo, tak ve 3 u knihovny budu čekat René usměje se a mizí u kamarádů.

Chloe: asi se mu líbíš, směje se.
Já: vždyť jen spolu sedíme v lavici tak ke mě musí být hodný ne??
Deni: jo to jo, ale on je do tebe blázen vždyť z tebe nespustil oči a už tě pozval i na rande.
Já: ale to je kvůli úkolu a není to rande.

Jak myslíš pronesly všechny zároveň a zasmály se.

Jsou 3 hodiny a já přicházím před knihovnu. Jsem nervózní z toho že ho znovu uvidím.

Ahoj René jsem rád že jsi přišla usmívá se na mě Míša a otevírá mi dveře do knihovny.

Proč bych nepřišla vždyť je to úkol pro oba. Zatvářila jsem se překvapeně.

To jo, ale i tak sem rád. Usmál se. Tak začneme ať to stihneme ne??

Jasně směju se a vytahuju knížku.

Začali jsme pracovat a jak Míša sedí u počítače a soustředěně kouká na monitor mám čas si ho prohlédnout. Má nádherný úsměv a ty jeho ruce, chtěla bych aby mě objímal musí to být nádherný pocit. Asi jsem vypadala moc zasněně, protože se na mě podíval a usmál se tak neodolatelně až jsem zatoužila po jeho rtech.

Hele René chceš si to taky přečíst nebo budeš snít dál?? Zvedl ruku a rozcuchal mi vlasy.
Jo už jdu na to usměju se a snažím se tu představu vypudit z hlavy.

Nad čím jsi tak přemýšlela, že jsi mě nevnímala snad né nad klukama nebo jo?? Zasmál se a ty jikřičky se v jeho očích znovu objevily.

A co kdyby jo?? Vadilo by ti to moc?? Šťouchla sem ho, abych zakryla nervozitu.

No záleželo by nad jakým. Zasmál se a zaklapl počítač. Tak máme hotovo co teď??

Teď tě zvu na zmrzlinu za tu práci co jsi udělal. Usmála sem se.

To beru, ale platím já. Přehodil si tažku přes rameno.

No fajn nehádám se a jdu za ním k východu z knihovny a on mě vede uličkami až k malé cukrárně.

Páni je to tu krásné vydechla sem s pohledem na něj usazeným v pohodlné pohovce. Nikdy jsem v téhle části města nebyla.

Jojo mám krásný výhled. Usmál se na mě a mrkl. Hele už nám nesou poháry.

Ty máš taky rád citón a pistácie?? Divím se co máme všechno společné.

Jo nejlépe osvěží a teď jez ať se ti neroztopí. Usmál se a klepl mě lžičkou po nose.

Heeej křiknu a utírám si špinavý nos od zmrzliny. Vezmu lžičku a už má čokoládovou polevu na nose.

Tak to si vypiješ, prohlásil a začala válka. Po asi 20 minutách se vzdal a pohodlně se natáhl tak tohle mi bodlo a co tobě??

Jo mě taky, ale už bych měla jít domů ať nemají rodiče strach. Prohlásím a zvedám se s pohledem upřeným na hodinky.

Počkej doprovodím tě. Uslyším ho jak se ke mě hrne když už jsem skoro venku.

Dobře tak pojď, když jinak nedáš. Směju se a jdu směrem ke knihovně odkud k nám trefím.

Došli jsme až k nám a Míša se loučí tak se uvidíme zítra René a nezapomeň na ten referát usměje se a pohladí mě po vlasech. Tak ahoj. Usměje se, Otočí se a odchází.

Ahoj zítra. Odpovím a sleduju ho dokud nezajde za roh. Vejdu domů a utíkám do svého pokoje už se nemůžu dočkat zítřka.