Tajemný cizinec

11.

Sedíme v kavárně u stolu pro 2 v zadním koutu místnosti. Prohlížím si ho nenápadně přez okraj knížky kterou jsem ani nevnímala.

Jestli se na mě budeš ještě chvíli takhle dívat vážně se neudržím usmál se aniž by zvedl od své knížky oči.
Jak to víš?? Zatvářila jsem se udiveně a zrudla rozpaky z toho že mě přichytil při tom jak ho očumuju.
Asi tip. Pokrčil rameny, ale viděla jsem jak celý ztuhnul a pevněji chytil knížku.
Proč jsme tady?? Zeptala jsem se ho abych změnila téma. Odkládající knihu.
Mám to tu rád a doufal jsem že se ti tu bude líbit. Zamrkal na mě a svou knihu také odložil. Myslím že nám nesou kafe usmál se když zpoza rohu vyšel čišník.
Vídenskou kávu pro dámu a late pro pána usmál se na nás a hned zmizel takže jsme měli zcela soukromí.
Stalo se něco?? podívala jsem se na Míšův výraz. Měl rty stažené k sobě oči zúžené a myslím že jsem vyděla blesky co mu šlehaly z očí když se díval za čišníkem.
C..co?? Podíval se na mě rozpačitě. Páni byl to nádherný pohled na jeho zmatený výraz. Rychle jsem se podívala na kávu protože jsem měla chuť ho políbit. Ptám se co se stalo že jsi tak ztuhnul zkusila jsem to znovu se na něj podívat a hned toho litovala. Koukal přímo na mě prohlížel si mě s údivem a ještě něčim v očích co jsem nemohla rozeznat.
Vůbec nic usmál se a mě jeho úsměv usmažil všechny moje obvody.
Myslím že bychom si měli vypít kávu a jít abychom tě dostali brzo domů. Zasmál se a v očích mu něco proběhlo.
Fajn ale jen ke dveřím zasmála jsem se a nasypala si cukr do kávy.

Došli jsme k našim dveřím ale já od něj ještě nechtěla už nikdy jsem od něj nechtěla být dál než v téhle chvíli. Děkuji za krásné odpoledne usmála jsem se.
To já děkuju moc jsem si to užil musíme to někdy zopakovat a víš co?? Koukl na nebe a dělal že přemýšlí co třeba sobotní výlet?? Usmál se a já viděla v jeho očích znova ty jiskřičky.
Rozmyslím si to štouchla jsem ho do ramene a rychle otevřela dveře. Tak zítra usmál se a sám je za mnou zavřel.
Zůstala jsem stát v předsíni a koukala před sebe. Co se to semnou děje? V hlavě mám prázdno a cít se jako by mi v břiše létali motýli. Ne!! Okřikla jsem se v duchu. Musím přestat číst rolik romantických knih.
Viděla jsi ducha nebo co?? Zasmála se máma která tam právě strčila hlavu.
Ne démona zakoulela jsem očima, ale máma to vzala vážně.
No jak jsem toho tvýho démona viděla ani se ti nedivim zamrkala a už jí nebylo. Protočila jsem oči a radši se vydala do pokoje už bylo 6 a čekalo mě ještě spousta úkolů.

V 10 mi zapípal mobil a já byla ráda za každé vyrušení od nudné angliny.
Míša: koukni z okna princezno.
Já: proč??
I tak jsem vztala a přišla k oknu na větvi která byla pár centimetrů od mého okna se leskl náramek. Byl nádherný celý stříbrný a jednoduchý s vyrytými ornamenty.
Míša: gratuluju k prvnímu místu.
Já: jakému??
Míša: z matematické olympiády hlupáčku.
Já: už jsou tam výsledky??
Míša: jo uvidíme se zítra krásné sny princezničko.

Zajmalo mě proč mi tak říkal ale i kdybych se ho zeptala neodpovědel by mi byl tak tajupný to se mi na něm taky líbilo jalo spousta jiných věcí, ale díky té zprávě se mi spalo tak dobře jako už dlouho ne.