Tajemný cizinec

12.

Já zaspala!!!! Prudce jsem se posadila na posteli a šahala po mobilu. No bezva za 20 minut mi začíná hodina, co budu dělat nesmím přijít pozdě a hlavně né k Erorovi.
Dobré ráno princezno. Slyšela jsem hlas někde od okna.
Co tu děláš vyděsila jsem se a koukla překvapeně na Míšu.
Čekám až se vzbudíš abychom mohli jet do školy usmál se na mě a já v tu chvíli byla šťastná že sedím ten jeho usměv kdy zvedl jen jeden koutek mi poslal do celého těla elektriku a ty jiskřičly v jeho nádherných očích mi vypalovali znamení do srdce.
Nevěděla jsem co říct jen na něj koukala jak nadzvedl obočí a přejel mě pohledem v tu chvíli jsem si uvědomila že mám na sobě jen uplé lehce průsvitné tilko a kraťasy těsně pod zadek. Zrudla jsem jak rajče a radši ho i přes jeho nesouhlasné mručení poslala za dveře.
Hned jsem tam zanotovala jsem se smíchem nad jeho reakcí a vrhla se ke skříni. Dneska je tam hezky tak bych to viděla na oblíbené kraťasy, tílko a košili. Ještě řasenku prohrábnout si vlasy kartáčem a můžeme jít. Když jsem vyšla z pokoje uslyšela jsem zezdola Míšu jak se s mamkou směje.

A když byla na základce bývala šikanovaná a vždycky si více rozum...
Mami okřikla jsem ji a hodila na ni vražedný pohled. Tohle Míšu určitě nezajmá a musíme jít do školy.
Ale jo zajmá zasmál se a otočil se na mě v tu chvíli se zarazil a zhluboka se nadechl...vypadáš b..báječně usmál se a mnou znova projela elektřina. Zase tátova košile zamračila se na mě máma. Bez košile ani ránu usmála jsem se na ni líbezně. Míšo pojď nestíháme. Snažila jsem se ho zvednout ze židle.
Času máme dost zvedl jeden koutek úst a mrknul na mě.
C...cože?? Hodila jsem na něj nechápavý výraz. Broučku přetočili jsme ti hodiny o hoďku dopředu usmála se máma a hodila hlavou k Míšovi jako by chtěla říct: jeho nápad. Já mohla ještě spat?? To si děláte srandu ne!!? Zatvářila jsem se uraženě a sedla si na židli oproti Míšovi.
Na najez se broučku zasmála se máma a strčila mi pod nos talíř s vaflemi. Dobrou chuť usmál se na mě můj démon. Ani nevím ale tahle přezdívka se k němu hodila uvědomila sem si koukajíc na něj. Pustili jsme se všichni 3 do jídla a normální konverzace.

Ta chvíle co mě dělila od cesty do školy uběhla až moc rychle a mi museli vyjet. Snad se zase někdy uvidíme usmála se máma na Míšu a zamávala nám když vyjížděl z příjezdové cesty.

Doufám že se na mě moc nezlobíš promluvil démon po chvilce ticha.
Ne proč bych měla usmála sem se na něj a když jsem to dořekla jeho napjaté tělo se uvolnilo a on se usmál i když nespustil oči z cesty věděla jsem, že jsem mu udělala těmi slovy velkou radost.
Ten sobotní výlet pořád platí? podíval se na mě když jsme stáli na křižovatce u školy.
Jasně proč by neměl zasmála sem se té úlevě co se mu mihla obličejem.
Jen tak jestli si nezměnila názor, víš. Zamrkal a odbočil na parkoviště u školy.
Toho se bát nemusíš. Klepla sem ho přes ruku když mi chtěl odepnout pás. To zvládnu i sama dodala jsem a už vystupovala.
Dobře uvidíme se v matice mrknul na mě a ztratil se v davu děcek které pospíchaly na 1 hodinu.
S kým si přijela chtěla vědět Deni když přišla do třídy a usadila se na své místo. Sklopila jsem zrak a toto gesto bohatě stačilo. Míša? Zatvářila se jako by to byla jen řečnická otázka a ona to už od první chvíle věděla. Jakto?? Zeptala se a já byla šťastná za zvonek který nám v tu samou dobu ohlásil začátek hodiny.

Jakto?? Napsala na papír a šoupla mi ho pod nos.
Já: nevím ráno jsem se vzbudila a byl tam.
Deni: u vás doma??
Já: jo.
Deni: u tebe v pokoji??
Já: jo.
Deni: no doprdele..bylo něco??
Já: ne jen sem se vzbudila a on seděl v mojem křesle a koukal na mě.
Deni: páni...ten je ale...žhavej.
Já: no když myslíš.
Deni: vždyť jo a nedělej že je ti jeho přítomnost lhostejná.
Já: to není ale...
Deni: ale co??
Já: nevím mám takový zvláštní pocit když jsem sním.
Deni: jo...aha.

Zbytek hodiny mi už dala pokoj.
Ale hned další hodinu přišel Míša a tvářil se zamyšleně když si vedle mě sedal.
Já: děje se něco??
Míša: nic a je hodina tak neruš.
Zbytek dne se na mě ani nepodíval tvářil se jako by mu uletěly včely a s nikým se nebavil. Hned po škole sedl do auta a už ho nebylo.