Unesená

Pohřeb

Nový den, nové ráno. Dnes je pohřeb Marcuse. Jaké z toho mám pocity? Jsem ráda, že moje mamka nebude žít s takovým podvodníkem. Vždyť on ji to ani neřekl, že je mafián. Kdyby ti věděla, určitě by ho vyhnala a žádnou svatba by nebyla.

"Alexis, pomalu se přípravuj, ve tři tam máme být." řekl mezi dveřmi Jinxx a hned odešel.

Všimla jsem si, že od té doby co jsem tady, nějak dlouho spím. Vstala jsem z postele a šla do kuchyně. Prošla jsem obývákem, kde kupodivu nikdo nebyl. V kuchyni jsem si nalila kávu do hrnku, posadila se na barvou židličku. Pomalu jsem popíjelu  svou ranní dávku kofeinu. Během pár minut jsem měla vypito. Napadlo mě, že bych zašla za Andrewem. Byl to špatný nápad, ale i tak mě lákal. Váhala jsem asi pět minut a nakonec se tam vydala. Vyšla jsem schody do patra a hned šla do pokoje Andrewa. Dveře byli zavřené. Zaklepala jsem a po souhlasu vstoupila.

"Tebe bych tu nečekal. Potřebuješ něco?" otočil se na mě Andrew. Stal u okna a vyhlížel z něj. Jak se otočil, všimla jsem si že má na sobě černé kalhoty a rozeplou bílou košili. Na jeho hrudi jsem uviděla několik tetování. Byli krásné a působily velmi sexy. Nevím, kde se to ve mě bralo, ale chtěla jsem mu prstem obtahovat každé tetování na jeho hrudi.

"Alexis?" probudil mě z mého zasnění.

"Ano?" zatřepala jsem hlavou.

"Potřebuješ něco?" pousmál se.

"No, vlastně ne. Promiň." obrátila jsem se ke dveřím. Chtěla jsem vyjít, ale on mě zastavil tím, že mě chytl za ruku.

"Kvůli něčemu jsi určitě přišla." opět se usmál.

"No, vlastně ano. Jak to zvládáš? Dnes je pohřeb tvého dá se říct otce."

"Není to můj otec." zavrtěl hlavou.

"Tak proč on si byl tak jistý, že ty jsi jeho syn?"

"Protože jsme si byli tak nechutně podobní. On byl mé starší já. Byli jsme stejně zlý, stejně sebevědomý, stejně egoistycký a panovační. Když jsme se spolu dohadovali, ani jeden z nás nezvýtězil. Prosazovali jsme si svůj názor i když jsme věděli, že nemáme pravdu. Proto si myslel, že jsem jeho syn. Protože jsem mu byl tak podobný." řekl a posadil se na postel.

"Měl jsi ho rád?" zeptala jsem se opatrně.

"Ne, nenáviděl jsem ho, protože byl ohavný. Myslqel si, jak jsme stejní, ale on je popravdě ještě horší. I když to zní neuvěřitelně, ale je. Nebo spíš byl."

"Tak já už půjdu. Omluvám se, že jsem tě vyrušila." řekla jsem a nechala ho samotného.

"Ježiš, promiň." narazila jsem do někoho na schodech. Když jsem zvedla svůj pohled, uviděla jsem CCho.

"Nic se neděje. Kde jsi byla?" usmál se.

"U Andrewa."

"Vyhodil tě?" zeptal se.

"Právě že ne. Povídal si se mnou." řekla jsem překvapeně.

"Vážně? Jsi jediná koho k sobě dnes pustil. Byli jsme u něj všichni. Ani vteřinu jsme se u něj neohřáli." zasmál se.

"Musím se jít přípravit. Uvidíme se." usmála jsem se a šla do  koupelny.

Osprchovala jsem se a poté se hned nalíčila. Vlasy jsem si stáhla do vysokého culíku a přešla do pokoje. Nechtěla jsem si oblékat nic vyzýváho, přeci jen je to pohřeb. Vzala jsem si černé pouzdrové šaty nad kolena s límečkem a krátkým véčkovým výstřihem. Nohy jsem obula do černých špičatých lodiček a okolo pasu si uvázala stříbrný, tenký pásek.

"Je půl třetí, Andy, pojď už!" slyšela jsem křičet Ashleyho.
Vyšla jsem z pokoje a na gauči už seděli všichni, kromě Andrewa.

"Kde je?" zeptala jsem se. Jake ukázal nahoru.

"Nikoho tam nechce pustit a odmítá s námi mluvit." dodal.

"Zkusím s ním promluvit." řekla jsem vydala se tam. Zaklepala jsem na dveře, ale místo souhlasu se mi ozval křik.

"Vypadněte. Je ještě dost času."

"To jsem já, Alexis. Můžu?" zeptala jsem se opatrně. Odpověď se mi nedostavila, ale dveře se otevřeli. Andrew v oblékání vůbec nepokročil a vypadal úplně stejně, jako při mé první návštěvě.

"Co se děje? Zachvili tam máme být."

"Nemůžu. Nemůžu tam jít. Myslel jsem si, že to bude lehké, ale není. Nevím, kde se to ve mě vzalo. Jsme rád, že je po něm, ale někde hluboko uvnitř mi bude chybět." byl na pokraji zhroucení.
Došla jsem k němu a začala mu od spoda zapínat košili.

"Budeš tam mít Jaka, Ashleyho, Christiana, Jinxxe a.. Mě. Pomůžem ti." usmála jsem se.

"Ne, kluci se o tomhle nesmí ani dozvědět, jasný! Neměli by pak žádný respekt. Zůstane to mezi námi." vyšiloval.

"Dobře. Ale i tak. Pomůžem ti. Nebudeš tam sám." zapla jsem poslední knoflík u košile.

"Děkuju." řekl a políbil mě. Tentokrát jsem spolupracovala, ne protože bych musela, ale chtěla jsem.

"Jdi napřed. Dorazím." řekl a otevřel mi dveře. Hned jak jsem sešla schody, kluci na mě hodily tázavé povedly.

"Tak co?" rozhodl se ke slovu Ashley.

"Nevím. Nevypadalo to moc nadějně." řekla jsem schválně.

"To je v prdeli." vydechl Jinxx.

"Co se tady tak válíte! Jdeme!" vykřikl Andrew na schodech.

"Já už se bál, že budem muset jít brzy i na tvůj pohřeb." smál se CC.

"Přemluvila tě co? Taky bych si dal říct, kdyby mě přemlouval někdo takovýhle." koukl na mě Ashley.

"Nech toho ty hormonální prase. A dělejte, musíme tam zachvili být." zasmál se Andrew. Vyšli jsme z domu a nastoupili do limuzíny. Ta nás odvezla na místo.

-

"Naposledy uctěme památku Marcuse Biersacka." zazněli poslední slova. Všichni povstali a nějací lidé si odnášeli rakev do jiné místnosti. Poté se okolo mamky a Andrewa sešli všichni přítomní a přáli jim upřímnou soustrast.

"Mami. Nebudu ti opakovat to, co všichni ostatní. Já vím, že to zvládneš. Jsi silná. Mám tě ráda." pevně jsem ji objala.

"Díky holčičko, já tebe taky." řekla a dala mi pusu do vlasů. 
Poté jsem přešla k Andrewovi.

"Pro mě máš též něco speciálního?" usmála se.

"Vzpomínej jen v tom nejlepším." políbila jsem ho. Hold, před mamkou musím hrát šťastný pár.

"To bude těžké." zasmál se.
Teď už nás čekal jen rodiný oběd.