Unesená

Nákupy

Andrew měl po práci a už jsme seděli v autě.

"Nechceš si zajet se mnou něco koupit na sebe na tu svatbu? Máma by tě asi nerada viděla ve věcech, které nosíš předemnou."

Nestačila jsem se divit. Tohle vyšlo z pusy jemu? On mě nepřestává překvapovat.

"Ty jsi v tom kafi asi taky něco měl ne?" zasmála jsem se.

"Tak jo nebo ne?" zeptal se s kamenou tváří.

"Jasně že ano. Holky milujou nákupy." vykřikla jsem.

"Ale zapoměň, že ti budu nosit tašky." řekl a nastartoval auto.

Do obchoďáku to nebyla moc dlouhá cesta nebo se mi to jenom tak zdálo, protože Andrew jel jako prase. Vystoupili jsme z auta a zamířili si to dovnintř. Toto obchodní centrum mi podle prvního pohedu z venku nic neříka. Když jsme vešli dovnitř, všude byli samé dráhé značkové obchody jako je Gucci, Versace, Armani, Chanel, Prada a Louis Vuitton. Jako první jsme zašli do obchodu Gucci. Nic moc se mi tam nelíbilo. Všchno oblečení bylo moc přehnané, barevné a vypadalo jako z padesátých let. Poté jsme zašli do Armani. Už to vypadalo lépe, ale pořád to nebylo podle mých představ. Po třetím obchodu to Andrew začal vzdávat.

"Já už fakt nevím co s tebou. Vůbec nic se ti nelíbí. Že já ti to vůbec nabízel." protočil očima a posadil se na židli v kabince.

"Měl jsi mě vzít k nějakým vietnamcům, tam bych si vybrala hned." zasmála jsem se.

"Ani náhodou. Vedle mě nebude chodit nikdo se šaty od vietnamců." zakřenil se.

"Tak se ještě kouknem do nějakého obchodu, třeba to bude lepší. Hold jsi mě navnadil na nakupovaní, tak teď budeš trpět." řekla jsem šla ven z ochodu.

Andrew mě hned doběhl. Chytl me za zápěstí a dotáhl do obchodu Chanel.

"Teď ti šaty zkusím vybrat já." řekl a šel se rozhlédnout po obchodu.

Po pád minutách se ke mě vrátil s třemi šaty v ruce.

"Zalez tam." ukázal na kabinku a já tak udělala.

Podal mi toje šaty. Jedny byli dlouhé a ty ostatní nad kolena. První šaty, které mi přisli pod ruku měli červenou barvu a byli dlouhé. Byli to šaty až ke kotníkům s výstřihem do V. Od začátku stehen meli na každé noze rozparek. Vyšla jsem z kabinky a ukázala se Andrewovi.

"Jsou hezký, tak berem a jdem." už se zvedal ze židličky.

"Ne, ještě tam mám dvoje šaty." řekla jsem a jeho zadek si opět sedl na židli.

Zalezla jsem zpět a oblékla si druhé šaty. Ty už byli krátké a měli černou barvu. Měli na sobě našitou krajku a dlouhý rukáv. Už se mi nelíbili tolik, jako ty před tím. Podle Andyho obličeje jsem poznala, že máme stejný názor. Sundala jsem je a kloukla se na poslední. Byli opět černé a rukávy měli krajkové. Vůbec se mi nelíbí, takže jsem se mu ani neukazovala. Vyšla jsem oblečená z kabinky a podala Andymu šaty, které jsem chtěla.

"Nebyli to ty první jak sis oblékla?" zeptal se.

"Ano." odpověděla jsem.

"Já říkal, ber a jdem ale ty sis musela vyzkoušet i ty ostatní." protočil oči a šel ke kase.

Zaplatili jsme a já už se těšila do svého pokoje. Už jsem šla k východu, ale Andrew mě zastavil.

"To jako půjdeš bosa?" zeptal se a ukázal na obchod s obuví.

"V šatníku mám boty. To stačí." řekla jsem.

"Ne, když už jsme tady tak si koupíš i boty." řekl a zatáhl mě do obchodu.

"Výberu ti je zase já, s tebou by to bylo na dlouho." řekl a šel vybírat.

Já se mezitím posadila na židli a čekala s čím přijde když ani neví mojí velikost nohy. Po pár minutách se Andrew vrátil s dvěma krabicemi bot.

"Tady máš." podal mi obě krabice.

Otevřela jsem první krabici a naskytl se mu pohled na úžasné černé páskové boty na podpatku. Vyzkoušela jsem si je a seděli perfektně.

"Jak víš číslo mé nohy?" zeptala jsem se překvapeně když jsem si své nohy prohlížela v zrcadle.

"Vím všechno kotě." odpověděl s úsměvem.

Sundala jsem si boty a vyzkoušela si druhé. Ty byli zlaté a mělo na sobě vyryté různé ornamenty. Opět byli páskové a na podpatku. Vůbec jsem netušila, jaké jsou hezčí. Oboje se mi líbili.

"Já vůbec nevím jaké si mám vzít." zakňučela jsem.

"Ty černé byli hezčí." ozval se za námi známý ženský hlas.

"Mami!" vykřikla jsem a rozběhla se k ní. Pevně jsem ji obejmula.

"Teď tě konečně můžu pozvat na svou svatbu. Budu se brát s Markusem." usmála se šťastně.

"To ti přeji." usmála jsem se i když jsem si v hlavě myslela úplně něco jiného.
"Jsi tu sama?" řekla jsem.

"Ano, Markus je v práci." řekla.
"Koukám se tady po botách, ale nic moc se mi tu nelíbí. Asi už půjdu. Takže svatba je za dva dny, tak vás tam oba ráda uvidím. Moje oblíbené místo znáš, už jsem ti o tom povídala milionkrát, tak se tam uvidíme. Pa." dala mi pusu na tvář a odešla.

"Taky půjdem. Berem oboje boty." zavelil Andrew a šel zaplatit boty.

Poté jsem vyšli z obchodního centra, nasedli do auta a jeli domů.