Unesená

Zlý Andrew

Po skončení hovoru jsem si šla lehnout do postele. Došlo mi, že nevím kdy se Andrew vrátí. Doufám, že brzo.
Slyším cvaknutí dveří a hlasy.
"Nemusel si ho praštit." řekne nevrle Andrew.
"Neměl si co otevírat hubu." řekne Jinxx. Jsou doma. Koukla jsem na hodiny, které viseli nad dveřmi. Bylo čtvrt na sedm. Za chvíli to vypukne.

O čtyřicet pět minut později

Seděla jsem v obýváku a čekala až někdo zaklepe nebo zazvoní. Andrew seděl vedle mě a sledoval nějaký pořad. Někdo zaklepal.
"Dojdi tam." řekl. Zvedla jsem se a šla ke dveřím. Otevřela jsem je. Ve dveřích stála malá blondýnka a za ruku držela malého kloučka, který byl rozhodně synem Andrewa.
"Je doma Andrew?" zeptala se mě, jako by mě neznala.
"A kdo ho shání?" zeptám se.
"Žena, která za ruku drží jeho dítě." řekne. Otočím se na patě a jdu zpět do obýváku.
"Andrewe je tu nejaká ženská, co říká, že má s tebou dítě." řeknu naprosto normálně. Přeci to není reálné. Andrew vytřeští oči. Zvedne se a jde ke dveřím. Je tam. Na kolenou a prosí boha o to, aby to nebyla pravda. Bohužel. Ve dveřích stojí žena jménem Erica Sverlly. Na tváři se mi objeví úšklebek. Schovám ho a jdu za ním.
"Co tady děláš?" řekne směr k Erice. Erica se na mě koukne.
"Máš další holku, které uděláš dítě a pak jí necháš?" řekla. Andrew se na mě podíval. Dělala jsem, že nevím o čem ta holka mluví.
"Alex je jiná. Poslušná. Není jako ty." řekne Andrew a založí si ruce na prsou.
"Když myslíš." řekne Erica bez zájmu. Podívá se na Charlese. Andrew se na něj podívá též. Jeho oči změknou. Vypadá jako starostlivý táta. Klekne si.
"Ahoj prcku. Hlídáš mamku jak jsem ti řekl?" zeptá se ho Andrew. Chlapeček s černými vlasy kývne na souhlas.
"To jsem rád. Jsi hodný chlapec." řekne a pohladí ho po vlasech.
"Můžeme jít dál nebo máme stát ve dveřích?" ozve se Erica. Andrew kývne a uhne jí z cesty. Jde do obýváku a posadí se na gauč. Trošku drzá, to se mi na ní líbí. Charlese si posadila na klín.
"Posaďte se." řekl Andrew ironicky.
"Nic se tady nezměnilo. Jen holka je tu jiná." řekne a ušklíbne se. Au, to zabolelo. Jen na chvilku. Posadila jsem se vedle Erici.
"Běž do pokoje." řekne Andrew ke mě. Protočím oči a zvednu se z gauče. Zalezu za roh a poslouchám, co se bude dít dál.

Z pohledu Andrewa

Nemohl jsem uvěřit tomu, že na gauči sedí Erica a můj syn. Byl mi tak hrozně podobný. Kluky jsem raději poslal pryč. Nechci, aby mě viděli jako otce. Na tohle jsem si vždy dával pozor a moc se mi to nepovedlo.
Zajímalo by mě proč jsem přišla.
"Proč tu jsi?" zeptal jsem se.
"Kvůli Charlesovi." řekne. Podívám se klučinu, který vypadá jako já v mladší verzi.
"To si nemyslím." řeknu. Nechápavě na mě koukla.
"To by si se neschovávala. Bojíš se mě." řeknu a jdu k ní. Lehce sebou cukne.
"Musím Charlese dovést za tebou, když ty nepřijdeš za ním." řekne Erica a pohladí ho po vlasech.

Z pohledu Alex

Musela jsem si dojít pro vodu. Už jsem tam stála dlouho. Vylezla jsem ze stínu a šla do kuchyně.
"Co tu chceš?" štěkl po mně Andrew.
"Jdu se jen napít tak klid." řeknu a naliji si vodu do skleničky.
"Mamí?" ozve se Charles. Erica kývne.
"To je ta slečna, co ti dnes volala?" zeptal se. A kurva! Andrew se narovnal.
"A ven a ty do pokoje!" křikl. Erica vzala Charlese za ruku a šla s ní pryč. Andrew za nimi zavřel dveře a šel za mnou. Jsem odhodlaná ho klidně zabít, když budu muset.
"Tohle jsi posrala holčičko." přišel ke mě do pokoje doslova nasraný Andrew. Ještě před chvílí byl hromádka neštěstí a teď? Vypadá jak sopka před výbuchem.

"Kam se podělo tvé slušné vychování, že si nezaklepal?" zeptala jsem se s klidným hlasem. "Aha, ty jsi ho vlastně nikdy neměl, jinak by jsi nenechal samotnou holku, které jsi udělal dítě." odpověděla jsem si a zasmála se. Rozešel se proti mě a rychlostí blesku jeho dlaň přistála na mé tváři. Rozesmála jsem se ještě víc.

"Ještě před chvílí jsi vypadal, že se rozbrečíš a teď bych nejspíš měla brečet já viď? Ale chyba Andrew." zvedla jsem se z postele a sebevědomě se postavila naproti němu. "Jsem silnější než si myslíš. Po té dlouhé době, strávené s tebou, už jsem přípravná na cokoliv. A jediné vím jistě, že ti nedám to, co chceš.
Budu dělat vše jen pro to, aby jsi trpěl víc jak já. Všechno ti to pomalu vrátím. Ještě nevím jak, ale udělám to. I kdybych kvůli tomu měla zemřít." Tentokrát byl on, který se zasmál. Pohladil mě po tváři a po ní rukou sjel až na mou bradu, kterou mi chytil mezi palec a ukazováček. Poté mě dravě políbil.

"Co to povídáš koťátko, vždyť víš, že tohle se ti nidky nepovede. Jsem neporazitelný. Zůstaneš tady se mnou celý život. A co ty víš.." odmlčel se rukou mi sjel před hrudník až k břichu. "Třeba se nám taky někdy podaří děťátko." usmal se.

"A pak by ses na mě vykašlal a pustil pryč? To by bylo fajn." falešné jsem se usmála.

"Nene. Hezky bych si tě tu nechal. Z dítěte by bylo mé druhé já a z tebe? Pořád to samé.. Moje hračka." rukou mi zajel do vlasů a zabručel. "Takže lásko... Pojďme si hrát." jak to dořekl, zatáhl mě za vlasy.

Šťouchl do mě a já spadla na postel. Věděla jsem, co bude následovat. Nemůžu mu věnovat ani jeden vzdych i kdyby to bylo sebevíc příjemné. Pamatuj... Tenhle kluk tě unesl, dostal do vězení, udělal ti tolik špatných věcí.
Začal mě líbat na krku. Jeho ruce bloudily ještě po mém oblečeném těle.

"Dneska jsi byla tak zlobivá. Potřebuješ velký trest." řekl a sáhl do šuplíku. V jeho velké dlani svíral několik věcí. Čtvery pouta a šátek. Sedl si na mě, tím pádem jsem měla znehybnělou spodní část. Chytl mi jednu ruku, na kterou nacvakl pouta. Druhý konec zacvakl za opěradlo postele. Tohle udělal i s mou druhou rukou a oběma nohama.

"Bude lepší, když tohle neuvidíš." řekl a jako poslední jsem viděla jeho slizký úsměv. Zavázal mi oči a já byla oslepená a bezmocná. Slyšela jsem zvuk trhající se látky, poté velký chlad na mě hrudi. Ani jsem nestihla dát sbohem svému tričku. Bohužel jsem pod ním neměla nic jiného, než holou kůži, takže jsem mu to velmi usnadnila. Vrhl se na mé prsa. Začal je různě drtit, kousat, sát a líbat. Upřímně.. Bolelo to. Prsty u nohou se mi kroutily  bolestí, nemohla jsem si ale dovolit žádný vzdych, žádné slovo. Nic.

"Ale zlato, já vím, že se ti to příčí. Udělej něco." řekl a doslova mi drtil prsa v jeho silných dlaní. V duchu jsem křičela, brečela, kopala nohama, kroutila se a říkala mu ty nejhorší nadávky, které existují. I přes tu touhu, na něj začít křičet, jsem mu neodpověděla.

"Jak chceš. Sama si to děláš horší." řekl a začal mi sát krk. Občas mě kousl.

Jeho ruce mířily od mého krku, přes dekolt a břicho k mým kalhotům. Pomalu mi sjely dolů. Na mě právě noze, u kotníku, jsem ucítila polibky mířící výš. U vnitřní strany stehen se zastavil. Mé kalhotky na tom rázem byli úplně stejně, jako tričko. Roztržené. Najednou jsem necítila nic. Jakoby tu vůbec nebyl.
Nemohl ale odejít. Slyšela bych to.

"Říkáš si, kde jsem?" slyšela jsem špetání těsně u mého ucha. Byl tak blízko, že jsem cítila jeho chladný dech. Úplně stejně chladný, jako jeho ruce a on sám. Najdou jsem ucítila velký tlak a bolest v mé dolní partii.

"Jsem přesně tady koťátko. " tvrdě do mě přiřažel a já měla sto chutí brečet a křičet. Prosit ho, ať přestane. Byla to neskutečná bolest. Chtěla jsem, aby to brzy skončilo. Nemohla jsem dělat nic jiného, než ležet bezmocně na posteli a oddat se mu. Věděla jsem, že to ho nejvíc naštve. Můj nezájem co se mnou právě teď dělá.

"Tak kurva zakřič! Dělej něco ty bezcitná mrcho." křičel a pořád víc přidával. "Nejsi nic jiného, než děvka." Nad tím jsem se pousmála.

"No vidíš, věděl jsem, že se ti to bude líbit."

"Ujasním ti pojem děvka zlatíčko." řekla jsem a on přestal. "To je holka, která dobrovolně a za peníze spí s lidmi. Vypadá snad tohle, jako dobrovolný sex? A ještě k tomu za peníze? Já bych spíš řekla, že je tohle znásilnění. Jsi zkurvenej násilník Andrew!" vykřikla jsem.

"Tohle jsi říkat neměla.." zavrčel.

----
Už jsme tady zas.
Moc se omlouváme, že dlouho nic nevyšlo. Bohužel internet na intru, kde obě přebýváme je sprostý slovo tak jsme vůbec rády, že projedeme sociální sítě. Doufám, že stále čtete a baví vás naše fantazie.
Děkujeme za trpělivost a za tolik reads! ILY ♥️