Unesená

Útěk č. 2

"Proč ty jsi na mě tak milý?" zeptala jsem se.

"Jediný z nich nejsem mafián dobrovolně. Otec mě k tomu dokopal stejně, jako teď tebe kopal Andy. Ukaž ten ret." řekl a dal si na vatový tampónek dezinfekci.

Když ho přiložil k mému rtu, sykla jsem. Štípalo to jako čert. Ale to nebylo jediné, co mě trápilo. Chtěla jsem pryč, chtěla jsme, aby tohle všechno skončilo.

"S těmi modřinami nic neudělám, musí se to spravit samo. Ale neboj, budou brzy pryč." usmál se na mě CC.

"Děkuji. Proč mi to vůbec dělá?" zeptala jsem se nechápavě.

"On takový prostě je. Věř, že tohle je to nejmenší, co on dokáže. Ale aby sis zase nemyslela, on není zlý. Dokáže být i milý. Akorát je agresivní." vysvětlil mi CC.

Jenom jsem kývla hlavou. Prý není zlý, to vidím jak není zlý. On je ten nejhorší na světě. Právě teď mě napadlo, že CC by mi mohl pomoct s úťekem odtud.

"Pomůžeš mi se odtud dostat?" zeptala jsem se ho.

"Holka, upřímně? Odtud se nedostaneš." zasmál se

"Tak to aspoň zkusím, při nejhorším mě zabije. Stejně by to dřív nebo později udělal." řekla jsem.

"Teď mu křivdíš, nezabil by tě. Ale tak dobrá, pomůžu ti. Až půjdeme pryč, půjdu jako poslední a nezamknu." usmál se a odešel z pokoje.

Usmívala jsem se jak měsíček na hnoji. Třeba se mi opravdu povede utéct, i když o tom pochybuji. Jak jsem tak přemýšlela, začalo se mi chtít na záchod. Vyšla jsem ven a naskytl se mi pohled na Andrewa a ty další kluky. Seděli na gauči a o něčem si povídali. Strašně se u toho smáli.

"A ten její zadek, ten byl." pronesl Ashley.

Andy se začal smát, ale když si všiml mě, smích ho přešel.

"Kam jdeš?" zakřičel na mě.

"Na záchod. Nebudu si chcát do postele!" řekla jsem drze.

"Fajn." protočil očima.

Naštěstí už jsem věděla, kde je koupelna, takže jsem to našla celkem rychle. Vykonala jsem svou potřebu a šla zpět. Když jsem šla obývákem, uviděla jsem, že kluci se někam chystají.

"Za půl hodiny jsem zpátky. Zůstaň tady." nařídil mi Andrew.

"Ja tady nechci být pořád zavřená!" křikla jsem.

"Nevyšiluj. Taky tě někdy vyvenčím. Tak pa kotě." řekl a poslal mi vzdušnou pusu.

Jen jsem se zakřenila a posadila se na gauč, kde oni předtím seděli. Sledovala jsem jejich odchod a CC šel opravdu jako poslední. Doufám, že své slovo dodržel. Na stole jsem uviděla skleničku s nedopitou whiskey, tak jsem to do sebe kopla. Hořká tekutina mi projela krkem a já se zašklebila. Jako první jsem šla projít celé dolní patro, jestli někoho náhodou nepotkám. Nikdo tam nebyl a já měla šanci. Potichu jsem došla ke dveřím a vzala za kliku. Opravu byli odemčené! Projel mnou velký adrenalin. Vyběhla jsem z domu a asi dva kilometry jsem běžela do neznáma.

Zastavila jsem se a snažila se zorientovat.

"Tady to znám!" špitla jsem si pro sebe.

Odtud už jsem mohla běžela domů. Neměla jsem žádné klíče, tak jsem spoléhala na to, že bude doma aspoň jeden z rodičů. Z místa, kde jsem byla to byli tři kilometry domů. Běžela jsem co nejrychleji to šlo. Po půl hodině jsem doběhla do mé ulice. Poté jsem už jen běžela do našeho domu.