Unesená

Supermarket

"Alexis?" někdo mi šeptal do ucha.

Otevřela jsem oči a uviděla nad sebou sklánícího se Andrewa.

"Ano?" řekla jsem.

"Nemáš hlad? Nechceš něco k pití?"

Opět jsem nemohla uvěřit, co slyším. On se o mě snaží starat? Ale docela to chápu. Tohle zranění mám jen kvůli němu. Tak ať se teď stará.

"Docela jo. Ale já si něco udělám." řeknu a začnu se pomalu zvedat.

Když jsem se snažila postavit, hned jsem spadla zpátky do postele. Syknu bolestí a chytnu se za nohu.

"Takže co si dáš?" nadzvedl Andrew obočí.

"Já nevím. Potřebovala bych vědět, co tam je." zasmála jsem se.

Zvedl mě z postele a chytl mě do náruče. Takhle mě donesl až do kuchyně. Posadil mě na ostrůvek a otevřel lednici. Koukla jsem do ní a nic se mi tam nelíbilo. Nebo spíš, nic tam nebylo.

"Jak dlouho už jsi se nekoukal do lednice?" zasmál jsem se.

Andrew odvratil pohled odemně a koukl do ledničky. Nahlas vzdychl.

"Jinxxi?" zakřičel.

Hned jsem slyšela dupání po schodech.

"Ano?" řekl když vstoupil.

"Nechceš dojít na nákup?" zeptal se ho.

"A kde je Mullerová? Ať tam dojde ona. Nikam nejdu." řekl a oddupal si zpět tam, odkud přišel.

"Má volno. Díky Jinxxi." zakřičel na něj když odcházel.

"Tak já nakoupit dojdu." řekla jsem.

"Sama nikam nejdeš. Jdu s tebou." odpověděl.

Ještě jsem čekala, že řekne jdi se převléct, ale to neřekl. Odešel do svého pokoje a já jsem dopajdala do toho svého. Oblékla jsem si černé kraťasy, tílko, a černé tenisky. Bála jsem se, co mi na to Andrew řekne. Co když mi ještě k té noze přibude oteklá tvář?
Sundala jsem ze sebe oblečení a oblékla si černé nepohodlné šaty s výstřihem. Nandala jsem si lodičky a vstala jsem. S křikem jsem se svalila na zem.

"Co je proboha?" vrthl vyděšený Andrew do pokoje.

"Pomůžeš mi nebo tam budeš jen tak stát?" natáhla jsem k němu ruku.

Čekala jsem něco jako "Děláš si srandu, vstávej a jdeme." nebo "Nebuď drzá!", ale jeho reakce mě překvapila. Rychle ke mě došel a pomohl mi vstát.

"Co blázníš? Proč si bereš takové boty když máš zraněnou nohu?"  divil se.

"Vždyť v tom mě přece chceš vidět." odpověděla jsem.

"To chci. Máš pravdu. Ale v tomhle případě ti to odpustím." usmál se.

"Mám ti vzít vozík nebo se necháš nosit na rukou?" dodal.

"Mě je to jedno." řekla jsem i když jsem moc dobře věděla, co chci.

Přišel ke mě blíž a chytl mě do náruče. Donesl mě do limuzíny a jeli jsme nakoupit. Připadala jsem si jako ve snu, z kterého jsem se nechtěla probudit. Už nikdy. Nechtěla jsem mít znova modřiny a červené tváře. Každý večer oči od slz a promočené polštáře. Oteklé nohy od podpatků a nosit nepohodlné oblečení. A to nejhorší.. Být znásilněna. Bála jsem se, kdy ho tohle chování zase přejde.
Během chvilky jsme byli v supermarketu. Andrew vystoupil z auta a šel mi otevřít dveře. Opět mě vzal do náruče a šel se mnou k vozíkům na nákup. Posadil mě do vozíku a vyrazil se mnou do obchodu.

"Tak co by jsi chtěla?" řekl.

"Já nevím, něco kup. Mě je to jedno." zasmála jsem se.

Andrew toho do košíku nandal hrozně moc. Bylo tam prostě všechno.
Už jsme byli u pokladny, když najednou se za námi ozval známý hlas.

"Ahoj Andy." pozdravil ho Lukas.

"Nazdar." odpověděl.

"Takový nákup už jsem u tebe dlouho neviděl. Vlastně nikdy. Od kdy ty nakupuješ?"

"Od teď." Andrew prostě neměl náladu na to si s ním povídat.

"Ale ne. Že je ta kočka těhotná?" řekl a ukázal na mě.

"Ne proboha." řekla jsem vyděšeně.

"Slyšel jsem o té dnešní 'nehodě'.  To tvoje kotě má ale páru." zase mu z pusy vypadla hovadina.

"Jak o tom víš?" vyděsil se Andrew.

"Televize hochu, paparazzi, noviny. Je to všude."

"Do prdele." řekl.

Naštěstí jsme už byli na řadě, takže nám dal Lukas pokoj. Andrew začal vykládat nákup na pas. G košíku už nezůstalo nic jiného,  než já. Andrew mě chytnul a společně s nákupem mě též dal na pás.

"Co blázníš." zasmála jsem se.

Pás se po chvíli zastavil.

"Slečno prosím vás slezte z toho pásu. Kvůli vaši váze to nejede." řekla prodavačka.

"Co prosím? Nejsi nějaká drzá?" zakfoxsl Andrew.

"Omluvám se, ale tohle se dělat nesmí." odpověděla.

"Já můžu dělat co chci."

Už jsem v něm opět viděla toho zlého nafoukaného Andrewa.

"Naposledy vás žádám slečno, slezte z toho pásu." řekla mi.

"Ráda bych, ale nemůžu." řekla jsem s nadzviženým obočím.

Andrew ke mě došel a dal mě zpět do košíku.

"Příště važte slova, mohla by jste dopadnout špatně." ironický se Andrew usmál na prodavačku.

-

"Dělej Andy, pojď sem!" křičel Ashley když jsme přišli domů.

Andrew mě posadil na gauč a koukal na televizi. Zrovna tam byla reportáž o nás.