Unesená

The End

"Co tady kurva děláš?" zeptal se mě Andrew s docela vyděšený pohledem, který se snažil nedat na sobě znát.

"Chyběl jsi mi zlato." krůčkem po krůčku jsem se k němu začala přibližovat. Pomalu couval.

"To mě snad šálí zrak, Andrew Biersack se snad bojí?" šíleně jsem se zasmála a protočila si zbraň v ruce.

"Nebojím se. Ale tyhle věci malým holčičkám jako jsi ty do ruky nepatří." ukázal na zbraň.

"Myslíš tohle?" namířila jsem pistolí na něj. Ten strach v jeho očích se mi líbil. Ta bezmoc.

"Můžeš si mířit jak chceš, stejně tady zachvíli budou moji chlapy." koutkem rtů se pousmál.

"Myslíš ty, kteří leží venku, před tvým gaučem a v kuchyni na zemi v kaluži krve? Tak ty ti nepomůžou můj milovaný Andy."

"Kde jsi to vzala? Jak si se tu vůbec objevila?" zněl zmateně.

"Na to by ses měl posadit chlapče. Tohle bude hotový storytime." nohou jsem kopla do židle nedaleko mě, která k němu po zemi dojela. Posadil se a pokynul hlavou.

"Dvě měsíce jsem trpěla s tím tvým kamarádem, kterému jsi mě dal. Kurva říkal jsi, že mě nikdy nikomu nedáš Andrew! To byla jediná věc, v které jsem ti věřila!" začala jsem po něm křičet.

"Neměla jsi se tak chovat, jinak bych tě jemu nedal. Nemysli si, pro mě to taky nebylo lehké. Chtěl jsem tě dostat zpátky po týdnu. Ale nešlo to."  Rychlým krokem jsem k němu dosla a přiložila mu zbraň ke spánku.

"Nevěřím ti už ani slovo Biersacku! Jsi násilník, kriminálník, psychopat a největší zmrd jakého jsem mohla poznat. Zničil jsi mi celý život, poštval jsi proti mě vlastní matku a dal jsi mě zkurvenýmu, nechutnýmu chlapovi, který ze mě opravdu měl jenom děvku! U tebe jsem se tak necítila. Měl jsi svoje dobré stránky a občas jsem v tobě viděla i to dobro. Myslela jsem, že se změníš. " začala jsem být mírně emotivní, což se mi nelíbilo. Otřásla jsem se a vrátila se zpět do vše kůže.

"Abych ti to dopověděla.. Tvého kamaráda jsem zabila při té nejlepší činnosti. Takovou smrt si určitě přál." zasmála jsem se.

"Tys ho.. Zabila? Jak?" zeptal se udiveně.

"Úplně stejně tak, jak teď zabiju tebe." nabila jsem zbraň a byla připravená vystřelit.

"Počkej!" zakřičel. "Alexis. Klidně mě zabij, zasloužím si to. Jsem k ničemu, celý život jsem byl k ničemu. Ani nevíš, jak moc jsem si přál mít normální život. Když jsem potkal tebe, všechno se změnilo. Cítil jsem se jinak. Měl jsem pocit, že se opravdu měním k lepšímu, ale nechtěl jsem si to připustit. Jedna má strana se prostě nechtěla změnit. Vyhovovalo mi to postavení nejmocnějšího. Každý se mě bál a nikdo si nic nedovolil. Byl to skvělý pocit. Díky mé moci jsem tě mohl chránit. Byla jsi a pořád jsi.. Pro mě hodně důležitá. Prosím, dej mi druhou šanci, začneme od znova. Já.." odmlčel se a nadechl se.
".. Se do tebe zamiloval."

Chvíli jsem stala na místě jak opatřena a civěla na něj jak na blázna. Po pár vteřinách jsem se probudila z transu. Spojila jsem ruce a začala mu tleskat.

"Skvělý herecký výkon! Nepřemýšlel jsi nad divadlem? Šlo by ti to." zasmála jsem se.

"Já nežertoval."

"Víš, udělal jsi spoustu špatných věcí jak mě, tak ostatním okolo tebe. Nechápu, jak s tímhle pocitem můžeš žít."

"Už s tím dál nemůžu žít. Ukonči to prosím. Zasloužíš si mít ode mne nadobro klid." Hlasitě jsem se zasmála.

"Tvůj trest mám už dávno vymyšlený. Tohle tě totiž potrestá nejvíc. A hlavně si pamatuj, že tohle se stalo jen a jen kvůli tobě. Ty jsi mě k tomu přinutil." řekla jsem mu těsně před obličejem.

"Nějaká poslední slova?" uculila jsem se.

"Miluju tě, Alexis." Odtáhla jsem se od něj a namířila zbraň jeho směrem.

"Kéž bych tě nikdy nepoznala, Andrew."

Z pohledu třetí osoby:

Padl výstřel a ozvala se těžká rána dopadajícího těla na zem. Z hlavy se hned začala valit krev, která na zemi vytvořila velkou louži.
Osoba se k mrtvému tělu sehla. Na tváři čerstvé mrtvoly panoval úsměv. Slzy, kapající z očí sklánějící se osoby nad tělem, pomalu přistávaly na bledém obličeji. Osoba zvedla bezmocné tělo a pevně ho objala.

"Proč jsem to nebyl já Alexis, proč?" ozvaly se slova mladíka, které vyslovil přes zvlyky.

"Proč?"

-

Tak a máme tady konec.
Doufáme, že nás za to nebudete nenávidět, protože popravdě, takovýhle konec jsme nečekaly ani my. Děkujeme vám, že je vás tady tolik a i přes ty dlouhé pauzy, než vyšla další kapitola jste to s náma nevzdali.
Do komentářů nám pište vaše dojmy a za každý hlas budeme taky moc rády.
Pac a pusu vaše Áďa a Nikča
🖤🖤🖤