Unesená

Rakev

Ráno mě probudila ostrá bolest hlavy. Zakňučela jsem bolestí a chytla se za hlavu. Otevřela jsem oči. Ty mě pod náporem sluníčka pálili tak jsem je zavřela. Po chvilce jsem je zase otevřela a snažila se zvyknout si na světlo v pokoji. Když jsem si na zvykla na světlo, které zaplňovalo pokoj uvědomila jsem si, že nejsem ve svém pokoji. Tento pokoj ve celý bílý s černým nábytkem. Na podlaze pokoje leželo mé včerejší oblečení a ještě něčí. Prudce jsem otočila hlavu na stranu až jsem toho litovala. Vedle mě spal Andrew. Podívala jsem se pod svou deku. Panebože! Jsem jsem se s ním vyspala! Pomalu jsem vylezla z postele obmotaná dekou. Sebrala jsem své věci a odešla pryč z pokoje. Hledala jsem ten svůj, ale byla jsem v jiném patře. Snažila jsem se v tomhle bludišti najít schody což se mi podařilo, ale po chvilce jsem je našla. Seběhla jsem schody dolů. V obýváku jsem slyšela hlasy a tak jsem tam nakoukla. Seděli tam všichni a hrabali se v nějakých papírech. Chtěla jsem odejít, ale CC si mě všiml. 

"Víš, že poslouchaní cizích hovorů je neslušné?" řekne CC. Já se tam vrátím jen zabalená dekou a s oblečením v ruce.

"Odkdy jste cizí?" řeknu.

"Proč držíš to oblečení v ruce a nemáš ho na sobě?" řekne CC. Kluci se na sebe podívají a pak vykulí oči. 

"Panebože!  Vyspala jsi se s Andrewem!" vykřiknou nastejno.

"Pšššš! On ještě spí a já nechtěla! To ten alkohol v mé krvi" řeknu a prohrábnu si vlasy. 

"A jaký jsem byl? Byl jsem tak strašný, že jsi utekla z mého pokoje?" ozve se za mnou hluboký chraplák. Já na chvíli přestanu dýchat. V hlavě přemýšlím co říct, ale nic rozumného mě nenapadá.

"Nebyl. Vlastně jsi byl dobrý, ale byla bych moc ráda kdybych se mohla obléct" řeknu a snažím se ho obejít, ale on se mi postaví do cesty. Našpulí rty jako kačer a já udělám to co bych v tuhle situacy radši nedělala. Naštěstí mi pak uhne z cesty a já tak mohu jít do svého pokoje. Zalezla jsem do svého pokoje a sjela po dveřích hned jak jsem je zavřela. Co já kráva jsem to udělala! Co když jsem to někde hluboko uvnitř mě chtěla včera jsem tomu pomohla nahoru? Myslím, že bych příště neměla pít. Hlavou schválně praštím do dveří, abych se vzpamatovala. Místo toho mě začne bolet hlava ještě víc. 

"Alexis? Jsi v pořádku?" ozve se za dveřma.

"Naprosto" křiknu. 

"Jdu dovnitř" řekne ten za dveřmi. Já se seberu ze země a přemístím se na postel. Ve dveřích se objeví Ashova hlava. Pak celý vejde do mého pokoje a posadí se vedle mě na postel. 

"Nejsi v pořádku. Mě lhát nemusíš" řekne.

"Kdo by po tomhle byl v pořádku? Možná jen někdo kdo by to chtěl, ale já to nechtěla!" vyjeknu. Po tváři mi teče jedna slza, která mě neposlechla. Rychle si jí utřu, aby jí Ash neviděl.

"Klidně můžeš brečet. Taky bych brečel. Ne kvůli tomu, že to bylo s Andrwem, ale protože jsi to nechtěla" řekne a já se musím uchechtnout. 

"No vidíš. Měla by ses mát. Úsměv máš hezký. Hezčí než slzy" řekne Ash a usměje se. 

"Ashi mohl by jsi jít. Prosím" řekne Andrew, který stojí ve dveřích. Ash se zvedne a odejde. Andrew zavře dveře a sedne si vedle mě.

"Víš moc dobře, že jsem to po tobě nechtěl?" řekne Andrew a já kývnu.

"Chtěla jsi to ty. Kvůli alkoholu" dodá.

"To je to kvůli čemu jsi přišel?" řeknu.

"Ne. Chci ti jen říct, že to s tebou dělat nebudu pokut nebudeš chtít. Nechci, aby jsi trpěla" řekne Andrew. Asi mu v těle ještě zůstalo trochu alkoholu. Tohle by on nikdy neřekl. 

"Dobrá" řeknu.

"Jsem rád, že jsme si to ujasnili. Teď si obleč něco pěkného a čekáme tě v obýváku" řekne a odejde. Musela jsem se štípnout. Jestli se mi tohle nezdálo. Nezdálo. Přestala jsem na to myslet a šla ke skříni. Vzala jsem si na sebe čisté spodní prádlo. Na sebe jsem si oblékla černý overal a na nohy jsem si vzala nad kolena dlouhé síťované boty na podpatku. Vlasy si svážu do culíku. Rty si obtáhnu matnou rtěnkou barvy tmavě fialové. Ještě se prohlédnu v zrcadle a pak jdu za nimi do obýváku. Andrew se tam něčemu směje a ostatní též.

"Něco k smíchu?" řeknu a zvednu jedno obočí.

"CC mu ruply kalhoty. Přímo v rozkroku" řekne Jake a utýrá si slzy. Ani se nedivím. To co tam schovává je teprve něco. Řeknu si v hlavě. Musím se usmát i když to spíš vypadalo jako kdyby se mi chtělo zvracet.

"Čemu se směješ?" řekne Ash,

"To je jedno. Kam vůbec jdeme?" řeknu.

"Mám schůzku s nějakým chlapem, kterého poslala tvá máma. Kvůli pohřbu Markuse" řekne Andrew.

"Chceš ho pohřbívat?" řeknu.

"Já ne, ale tvoje máma ano" řekne Andrew.

"Tak ho někam hodíme a řekneme, že se jeho tělo záhadně ztratilo. Třeba si pro něj přišel ten člověk co ho zabil. Že ano Andrewe?" řeknu a uculím se.

"Mlč nebo se to ráno objeví tělo toho poldy v posteli" řekne Andrew a též se uculí.

"Fuj" řeknu a vydám se ke dveřím. 

-

"Tak jakou by jste chtěl rakev pane Biersack?" řekne chlap, který vypadá spíš jak feťák než někdo kdo se stará o pohřbení. 

"Netuším. Jakou by jste mi doporučil rakev?" řekne Andrew znuděně. 

"Tuhle. Je velmi pohodlná takže se váš otec bude cítit pohodlně" řekne chlap. Jako kdyby mohl Markus ještě něco cítit. 

"Samozřejmě je drahá. To jsi musel čekat. Šoupni ho do krabice a bude" špitnu, ale všichni mě uslyší a začnou se smát. Ten pán na mě koukne jako kdybych urazila jeho otce.

"Takhle neslušná být k mrtvým. On se vám to pomstí" řekne chlap.

"Už pomstil. Stal se mým příbuzným" řeknu. Andrew se uchechtne a dál si prohlíží katalog. Myslím, že hledá tu z krabice. 

"Takže jak jste se rozhodl?" řekne ten chlap.

"Třeba tuhle. Je mi to jedno. Jako jemu" řekne Andrew. 

"A vy s tím souhlasíte?" řekne pan chlap. Nevím jak se jmenuje, protože se nám vůbec nepředstavil. 

"Klidně" řeknu. 

"Dobrá. Zastavím se ještě u paní Biersack jestli s tím souhlasí" řekne a vše si uklízí do své krásné brašny. Andrew si stoupne a podá mu ruku. On odejde a Andrew si sedne zpět.

"Já jsem tu krabicovou rakev hledal, ale on jí tam nemá" řekne Andrew a já se musím začít smát.

"Dáš si něco k pití? Mě se domů ještě nechce" řekne Andrew.

"Jo. Dám si džus" řeknu. Andrew houkne na číšnici a ta přiběhne jako pejsek. 

"Pět skleniček s whisky a jeden džus" řekne Andrew. Ona si to zapíše a jde pro to. A tak tam jen sedíme a pijeme a povídáme.