Zakázaná láska Ereri FF [CZ] (Dočasně pozastaveno)

3. kapitola

Pusťte si k tomu tu písničku, nebo klidně až dočtete:) Je to jedna z mých oblíbených😁
Tuto kapitolu bych chtěla věnovat té nejúžasnější osobě, kterou jsem měla tu možnost potkat:3 keitsukishima2709

Ráno jsem se probudil dříve než Eren. Aah, jak je roztomilý, když takhle spinká.. Zasnil jsem se a rázem nabral barvu pěkného zralého červeného rajčátka. ,,Dobré ráno Levi." pozdravil mě a věnoval mi lehký polibek. ,,Dobré Erene." usmál jsem se a polibek mu oplatil. Eren si mě k sobě přitáhl a tak náš polibek ještě více prohloubil. Začínal nám docházet vzduch a tak i když jsme nechtěli, byli jsme nuceni se od sebe odtrhnout. ,,Když budeme venku, mezi vojáky.." mírně jsem se nadechl a pokračoval. ,,..oslovuj mě heichou Levi. Ať nemají podezření.." dořekl jsem. ,,Samozřejmě. Náš vztah zůstane utajený tak dlouho, jak jen to bude možné. A také doufám, že brzy přijdeme na to, co jsou ti titáni zač.." odpověděl a mírně se pousmál.

Vstal jsem a šel do koupelny vykonat ranní hygienu. Zavřel jsem za sebou dveře a prohlížel si své tělo v zrcadle. Zadíval jsem se zejména na oblast kolem krku. ,,Ah Erene.. Takových cucfleků.. Jak to asi mám sakra vysvětlit, pokud si toho někdo všimne?" šeptl jsem ke svému odrazu. Vlezl jsem si do sprchy a rychle se omyl. Když jsem vyšel z koupelny vlezl tam Eren a přibouchl za sebou dveře. Zamířil jsem rovnou ke skříni kde jsem se oblékl a uvázal si svou obvyklou bílou kravatu. Ještě jsem zkontroloval svůj vzhled v zrcátku přiloženém ve skříni. Oddechl jsem si. ,,Ty cucfleky díky té kravatě nejsou vidět.. To je snad mé jediné štěstí.." šeptl jsem. Když jsem byl sám se sebou spokojen popošel jsem ke dveřím do koupelny, které jsem následně pootevřel a promluvil. ,,Vyrážím na ranní obchůzku. Tak tu prosímtě nic nepodělej, zatímco budu pryč."

,,Hai hai." ozvalo se a já dveře opět zavřel. Pročísl jsem si rukou vlasy a opustil svůj pokoj. Hned jak jsem vyšel ven na mě čekalo vskutku velké překvapení. Načapal jsem dva nově přijaté rekruty Ackermanovou s tím koním ksichtem Kirshteinem, jak se cicmají za stromem a zdá se, že si to velice užívají. Došel jsem k nim a spustil. ,,Je nutné, aby jste si tu takhle po ránu zkoumaly své útroby?" pronesl jsem naprosto ledovým hlasem. ,,Eeh.. To není tak, jak si myslíte, že to je... Eehm jen.. Tady Jeanovi se v krku zaseknul bonbón a tak jsem se ho snažila vyndat.." vykoktala a ustoupila o dva kroky. (Pozn. autorky: ano Mikaso, to je skvělá výmluva..lepší jsi si vymyslet nemohla? xDD)
Zřejmě si nevšimla toho kamene, který se jenom tak válel za ní na zemi, a tak se o něj krásně natáhla. ,,Tsch. Dávej si na mě pozor slečinko." prsknul jsem. ,,A ty! Jakže se jmenuješ? Džbán?" zeptal jsem se a schválně si neodpustil jedovatou poznámku.

,,Jean, pane." vyžbleptl, očividně rudý vzteky, že jsem takhle zkomolil jeho jméno. ,,Oh.. Tak tedy Jeane. Jestli tě ještě jednou někde takhle přichytím při činu, trest tě nemine." nahodil jsem ten nejvíc znechucený tón hlasu, jaký jsem uměl. ,,Rozumím, heichou Levi." řekl, pomohl té holce Ackermanové a utíkal s ní kamsi do prčic.
,,Tsch. Magor jeden. Ať si jde radši povídat se svými kamarády ve stáji, místo oblizování Ackermanové." ulevil jsem si a radši se vrátil zpátky do svého pokoje. Cestou jsem ještě potkal Armina Arlerta v doprovodu s Marcem Bodtem. Poněkud mě to zaskočilo. Blonďák si zřejmě všiml mého pohledu a tak sklopil hlavu, načež přidal do kroku. Nechápavě jsem nad tím zakroutil hlavou a pokračoval ke svému pokoji, kde na mě čekalo překvapení.

Opatrně jsem otevřel dveře a odměřeně nahlédl dovnitř, zda-li pokoj zůstal tak, jak jsem jej ponechal. ,,E-Erene..?" vykoktal jsem při pohledu na chlapce, který se teď rozvaloval po celé mé posteli jen v ručníku, který měl omotaný kolem pasu. Zřejmě spí.. Awww je tak sakra k nakousnutí, když takhle spí. Tiše jsem vstoupil a zaklapl za sebou dveře. Došel jsem až ke své posteli a sedl si na její okraj, pozorujíce toho spícího andílka. Nechám ho dál spát a půjdu si po své práci. Pousmál jsem se a lehce ho políbil na tvář. Pak jsem se zvedl a přehodil přes něj deku. Pomalu jsem došel ke svému pracovnímu stolu, na kterém se hromadily papíry. ,,Uff.. Bude zázrak, když to zvládnu do večera zpracovat.." sykl jsem směrem na hromadu papíru. V tu samou chvíli mi nepříjemně zakručelo v břiše. Eh? Kdy naposledy jsem vlastně jedl?
No, tak práce bude muset ještě chvíli počkat. Vzal jsem si s sebou akorát složku s informacemi o novýh rekrutech a tiše odešel z pokoje směrem k jídelně. Po cestě jsem si některé spisy přečetl a pokračoval dál. Bylo něco po půl 12 odpoledne, a tak jsem se rozhodl, že si dám něco jako snídaňo-oběd. (Pozn. autorky: takže brunch xDD)
Jako obvykle jsem si udělal můj oblíbený čaj Earl Grey, který jsem následně položil na tác spolu s šálkem. Poté jsem si nandal polévku spolu s nějakým pečivem a také to přiložil na tác, který jsem vzal do rukou a přenesl do svého pokoje. Eren stále spal. Asi ho náš první večer dost vyřídíl.. (xDD)
Najedl jsem se a poté se pustil do papírování. Mezitím se probudil Eren a já byl přinucený na chvíli od práce odejít a ubytovat Erena. Pozurohodné zjištění bylo, že máme pokoje od sebe nedaleko. Jeho pokoj je přes chodbu, takže si nestěžuji.. ,,Levi? Můžu dneska večer za tebou přijít?" zeptal se poněkud ostýchavě. ,,Já přijdu za tebou." mrknul jsem na něj. ,,Mám teď nějakou práci, tak utíkej. Budu se na večer těšit." pronesl jsem a s úšklebkem na tváři jsem ho vyprovodil ze dveří, kde mě Eren následně ještě objal. ,,Měj se Erene." usmál jsem se. ,,Zatím heichou Levi." rozloučil se a odběhl pryč. He? Najednou mi zase vyká? ,,Levi." zaslechl jsem z chodby. Aaha. Erwin.. Nemohl si vybrat lepší chvíli? ,,Tak co potřebuješ?" povytáhl jsem obočí. ,,Tak co ten nový rekrut ehm..Jaeger?" Podíval jsem se na něj a s co nejklidnějším hlasem odpověděl. ,,Vše je v naprostém pořádku. Ještě jsem mu objasnil pár věcí." (Pozn. autorky: neobjasnil.. Ale pššt xDD) ,,Dobrá tedy. Máš už hotové ty papíry?"