Zakázaná láska Ereri FF [CZ] (Dočasně pozastaveno)

12. kapitola 1/2

Nejprve bych vám ráda poděkovala za 1,06K přečtení. Vůbec jsem nečekala, že bych toho mohla dosáhnout. A proto vám patří velké díky! Moc děkuju, že stále čtete mojí ff, a snad budete i v budoucnu spokojeni!😊

Bál jsem se. A to si nedělám srandu. V hlavě mi začaly běhat myšlenky, kdo by to mohl být. Rozhodl jsem se rozsvítit. (Ale.. Možná by bylo lepší, kdybych to neudělal a prostě odešel.) Rozklepanou rukou jsem sáhl po vypínači a rozsvítil. Myslel jsem, že tam bude Erwin, ale opak byl pravdou. Místo něj tam stál tam Eren a měl zlatavé oči s výrazem alá dnes si rozhodně nesedneš. ,,E-Erene, co tu děláš? A co to máš s očima?" zeptal jsem se a rychle začal přemýšlet, jak se z téhle svízelné situace dostat. Rozhodl jsem se sáhnout po klice a jednoduše zdrhnout, protože tohle se Erenovi nepodobalo. Už už jsem otevíral dveře, když v tom byl Eren z ničeho nic u mě a dveře zamkl.

Koukal jsem na něj jako na nějaké jiné stvoření. Jeho oči plály chtíčem, vzrušením. A bylo tam ještě něco. Ale to bohužel nedokážu popsat. Přejel svou rukou po mém krku a já se otřásl tou vlnou vzrušení. Lehce jsem zavzdychal a Eren se na mně jen škodolibě ušklíbl. ,,Hehe líbí se ti to, co?" zapředl mi u ucha a rázem ze mne strhl košili. Okamžitě jsem zrudl jako přezrálé rajče a můj tep vyskočil až někam do nebe. Co to se mnou sakra je?! Ptal jsem se stále sám sebe, ale odpovědi jsem rozhodně nemohl najít. ,,E-Erene, co to s tebou dnes je? P-proč se chováš t-tak divně?"
Neodpověděl. Místo toho se zahleděl na můj stávající problém. ,,Ohohoo, tobě se to fakt líbí." pronesl a rukou mi vlezl do kalhot, kde následně zmáčkl mou narůstající chloubu. Silně jsem zavzdychal, hned potom mě Eren vzal do náruče a doslovně mne pohodil na postel jako kus nějakého obnošeného hadru.

Ještě než se ke mě Eren vrátil, zhasl světlo. Jeho oči v té tmě opravdu plály zlatavou barvou, která naháněla hrůzu. Když se vrátil, tak hned mi svázal ruce a přisál se mi na rty. Nemohl jsem se ubránit a začal spolupracovat. Pak najednou přestal, sundal mi kalhoty a já nyní ležel na posteli jen v boxerkách se svázanýma rukama. Znovu se uchechtl a zavázal mi oči. Hah.. To vážně? To jsme ve filmu 50 shades of gray či co? Co zase plánuje?

Jako na zavolanou někde sehnal bičík, kterým mne následně švihl do stehna.
Sundal mi pásku z očí a já viděl, co zase nového přináší. Krabička s ledem. S ledem??! Znovu jsem zrudl a trochu se oklepal. Eren vyndal kostičku ledu a strčil si ji do úst. Pak mne znovu políbil na rty i s ledem. Musím říct, že to bylo fakt pestré ozvláštnění, ale pořád jsem měl strach.

,,Hehehe." začal se uchechtávat znovu. V tom tichu mého pokoje to bylo děsivé, ale zároveň i vzrušující. Tohle začínalo být dost zvláštní... Takhle by se Eren nechoval. Náhle se v pohybu zastavil a jakoby zamrzl. Jeho oči se vrátily zpět do původní zelné barvy. Vyděšeně se na mě koukl, a pak se jeho oči zbarvily opět do zlata. „E-Erene? Co se děje?" vykoktal jsem. Opět se na mně podíval a jeho oči získaly zpět svou barvu. Na nic jsem nečekal a jakýmsi zvláštním způsobem jsem se vymanil z pout, hned poté jsem Erena políbil. Hluboce, vášnivě. Vložil jsem do toho všechny svoje pocity. Když jsem se odtáhl, měl v očích slzy.

Bezeslov jsem ho objal a utěšoval ho. Po nějaké chvíli mi usl v náručí. Položil jsem ho k sobě na postel a lehl si vedle něj. ,,Bude to dobré. Všechno se zase vrátí do zaběhnutých kolejí." šeptl jsem, políbil Erena na čelo a zavřel oči. Byla to divná, divná bezesná a neobvykle tichá noc.

Po sto letech jsem zpět xD a přináším vám novou kapitolu. Doufám, že se líbila.^^
Prozatím se s vámi loučí vaše potterhead:*